Modern Art Museum of Fort Worth

“Snažím se vztahovat pevnou formu s kompozičními metodami k takovému způsobu života, který se bude v daném prostoru odehrávat, a k místní společnosti. Oporou při výběru řešení těchto problémů jsou mi autonomní architektonická teorie založená na sestavě základních geometrických forem, mé vlastní názory na život a moje cítění Japonce.”

Věhlasným kulturním institucím se ve druhém největším americkém státě nebývale daří. Pro osvěžení paměti bych zmínil slavný Museum District v Houstonu a Juddovu Marfu. Ani šesté největší město Texasu, Fort Worth, nezůstalo muzejní pověsti nic dlužno. Dva roky před svou smrtí zde postavil Louis Kahn jednu z nevýznamnějších staveb druhé poloviny 20. století, Kimbell Art Museum, a o několik málo metrů dál vytvořil Philip Johsnon Amon Carter Museum (mimochodem celý komplex Carter Museum je výsledkem čtyřicetileté Johnsonovy práce. Nejnovější část byla otevřena 21. října 2001). Před necelým rokem se do takto čestného a svazujícího prostředí podepsal japonský architekt Tadao Ando.
V roce 1996 získalo kuratorium Modern Art Museum of Fort Worth jedenácti akrový pozemek hned naproti Kimbell Art Museum. Stavbou byl pověřen Tadao Ando, přestože se doposud mohl v Americe pochlubit jen dvěma menšími projekty. Spousta Andových raných skic dokazuje, jakou sílu má sousedící muzeum od Louise Kahna. Bylo to jako poprosit někoho, aby postavil nový kostel hned vedle katedrály v Chartres. Ando je však natolik silná osobnost, která by se nesnížila k citaci nebo kopírování vzoru na sousedním pozemku. Jeho práce jsou vždy vybroušené a rozvážné. Nebojí se přísné jednoduchosti ani u velkých projektů. V základu mají však Kahn s Andem mnoho společného, a proto si budovy tak dobře rozumí. Nekonkurují si vedle sebe. Jedna druhou nepřekřikuje.
Nové muzeum tvoří pět kvádrů ležících rovnoběžně vedle sebe. Tři z nich jsou kratší a dva delší. Každý z nich je složen ze dvou plášťů - čtyřicet stop (11,2 metru) vysokého vnějšího ocelovoskleněného pláště a stejně vysokých vnitřních betonových zdí. Volný prostor přes celou výšku stavby mezi těmito dvěma plášti slouží k odpočinku a pozorování stavby a okolí. Zatímco skleněná fasáda volně umožňuje dennímu světlu pronikat do interiéru, pak betonové zdi a převislá střecha vystavované objekty před přímým denním světlem chrání.
Do dvou delších pravoúhlých objemů byly zakomponovány vstupní prostory, auditorium pro 250 lidí a obchod. Eliptická hmota vyčnívající z pravoúhlého rastru obsahuje restauraci a kavárnu. Odtud se návštěvníkům nabízí velkolepý pohled na tři kratší objemy, uvnitř kterých jsou ve dvou podlažích galerijní místnosti. Převislou plochou betonovou střechu podpírají betonové sloupy ve tvaru písmene Y, které stojí v mělkém bazénu kolem muzea. Uměle vytvořená vodní plocha temperuje rozpálené texaské počasí, filtruje vnější hluk a zároveň funguje jako zrcadlo odrážející stavbu muzea. Měnící se počasí s sebou přináší také pokaždé jiný obraz muzea ve vodní hladině. Parkoviště (na texaské normy s nezvykle malým počtem stání) osázené stromy a park oddělují stavbu od procházející dálnice. Na okraji automobilových stání dvojnásobně muzea převyšuje kovová plastika Richarda Serry.