Mírové pamětní muzeum v Hirošimě
6. srpna 1945 v 8:15 místního času vypustil americký bombardér B-29 půl kilometru nad japonským městem Hirošima první atomovou bombu na světě, která srovnala se zemí všechny budovy v okruhu pěti kilometrů a způsobila okamžitou smrt desítek tisíc obyvatel. V okamžiku se vyspělé město ocitlo v troskách. Tato tragédie urychlila konec 2. světové války. Japonci zdevastovaná města pojali jako příležitost k jejich kompletní renovaci. Vznikl Institut poválečné rekonstrukce, který stál za dramatickou proměnou zdecimované země v místo poslední architektonické avantgardy a vizionářského urbanistického plánování.
Jedna z prvních architektonických soutěží v poválečném Japonsku byla na mírově centrum a pamětní park v Hirošimě, kde zvítězil třiatřicetiletý ósacký rodák a čerstvý absolvent postgraduálního studia na tokijské univerzitě Kenzō Tange, který k soutěži přizval významného sochaře Isamu Noguchi, aby ztvárnil kamenný oblouk před memoriálem. Noguchi však měl americkou matku, což nenahrávalo tehdejší poválečné situaci a schvalovací komise jej nedovolila postavit. Malou úlitbou bylo, že Noguchiho později nechali postavit alespoň zábradlí na přístupových mostech vedoucích na ostrov s pamětním parkem.
Tehdy na pozemku nerostla ani tráva a panovaly obavy, že radiace člověka okamžitě zabije. Tange se na místo přesto vypravil se třemi dalšími kolegy, aby začali s plánováním obnovy města a přípravou mírového parku s památníkem. Výsledná lineární betonová stavba vychází z pěti bodů pro moderní architekturu definovaných Le Corbusierem, ale také respektuje japonské stavební tradice přetvořených však do železobetonové konstrukce.
Kolmo ke stavbě na mohutných betonových nohách vede dlouhá severojižní osa orientovaná k epicentru nad Atomovým dómem (Hirošimský prefekturální palác pro výstavy produktů z roku 1915 od českého architekta Jana Letzela zapsáný na seznamu kulturního dědictví Unesco).
Tange je rovněž autorem kenotafu vztyčeného na památku obětí výbuchu. Vedle jmen všech zesnulých nese i nápis: „Odpočívejte v pokoji. Stejné chyby se již nedopustíme“.
Příběh hirošimského památníku představuje rovněž začátek plodné a dlouhé kariéry Kenzō Tange, jehož projekty pomohly ve druhé polovině minulého století vzkřísit Japonsko z popela.
 |
| foto: © Ishimoto Yasuhiro, 1953 |
Jedna z prvních architektonických soutěží v poválečném Japonsku byla na mírově centrum a pamětní park v Hirošimě, kde zvítězil třiatřicetiletý ósacký rodák a čerstvý absolvent postgraduálního studia na tokijské univerzitě Kenzō Tange, který k soutěži přizval významného sochaře Isamu Noguchi, aby ztvárnil kamenný oblouk před memoriálem. Noguchi však měl americkou matku, což nenahrávalo tehdejší poválečné situaci a schvalovací komise jej nedovolila postavit. Malou úlitbou bylo, že Noguchiho později nechali postavit alespoň zábradlí na přístupových mostech vedoucích na ostrov s pamětním parkem.
Tehdy na pozemku nerostla ani tráva a panovaly obavy, že radiace člověka okamžitě zabije. Tange se na místo přesto vypravil se třemi dalšími kolegy, aby začali s plánováním obnovy města a přípravou mírového parku s památníkem. Výsledná lineární betonová stavba vychází z pěti bodů pro moderní architekturu definovaných Le Corbusierem, ale také respektuje japonské stavební tradice přetvořených však do železobetonové konstrukce.
Kolmo ke stavbě na mohutných betonových nohách vede dlouhá severojižní osa orientovaná k epicentru nad Atomovým dómem (Hirošimský prefekturální palác pro výstavy produktů z roku 1915 od českého architekta Jana Letzela zapsáný na seznamu kulturního dědictví Unesco).
Tange je rovněž autorem kenotafu vztyčeného na památku obětí výbuchu. Vedle jmen všech zesnulých nese i nápis: „Odpočívejte v pokoji. Stejné chyby se již nedopustíme“.
Příběh hirošimského památníku představuje rovněž začátek plodné a dlouhé kariéry Kenzō Tange, jehož projekty pomohly ve druhé polovině minulého století vzkřísit Japonsko z popela.
0 komentářů
přidat komentář
