Městská knihovna se nachází v zeleném pásu mezi řekou Lima a ulicí Avenida Marginal. Budova je součástí urbanistického projektu Fernando Távory zamýšlejícího vybudování víceúčelového pavilonu a dvojice kancelářských bloků lemujících náměstí s památníkem Karafiátové revoluce z roku 1974. V místě se počítá se stavbami prof.
Fernando Távory, architekta
Eduardo Souto de Moury, architekta José Bernardo Távory a Adalberto Diase. Na východním okraji zamýšlených budov se na půdorysné stopě 45 x 45 metrů nachází městská knihovna se středovým atriem 20 x 20 metrů, přízemním křídlem ve tvaru písmene L a řadou stěn ohraničujících na nábřeží velkou zahradu.
Stavební program je rozložený do dvou podlaží: v přízemí se nachází atrium, recepce, auditorium, kavárna a část pro zaměstnance (archivy, rezervní místnosti, konferenční místnosti, kanceláře s výhledem do uzavřené zahrady), a v prvním poschodí leží čítárny rozdělené na samostatné úseky pro děti, pro dospělé a kopírovací místnost. Pro veřejnost je vstup do knihovny situován pod vyzdviženými čítárnami. Vstup pro zaměstnance je oddělen atriem a je koncipován jako servisní prostor ve východní části komplexu.
Výsledný architektonický výraz je ovlivněn především těmito faktory: hlavní hmota knihovny je vyzvednuta nad terén a na východních a západních koncích podporována pilíři ve tvaru písmene L a menší přízemní hmota, čímž je zajištěn výhled na řeku napříč celou budovou o velkém rozponu; ortogonalita v půdorysu i pohledech; převaha podélných horizontálních otvorů doplněných podélnými světlíky v čítárnách; bílý pohledový beton vnějších povrchů a kamenný obklad soklu; ochrana před slunečními paprsky či vhodná orientace oken ke světovým stranám; hmotové rozložení založené na dialogu mezi krajinou a realizovaným objektem.