Lávka Eva a nádraží v Adamově

Ikonická lávka Eva v Adamově je moderním a funkčním řešením dopravy ve vytíženém dopravním uzlu v údolní nivě řeky Svitavy. Charakter místa vyžadoval citlivé řešení, které nenaruší jedinečnou povahu města Adamov. Investor požadoval vznik nového bezbariérového přístupu k nástupištím a bezpečný přechod přes železniční trať, který by zároveň propojoval dvě části města Adamov. Vznikla tak jednoduchá stavba, která svým designem souzní s industriálním rázem města. Provázejí ji oranžové vodící linie, které slouží jako spojnice. Neméně výrazný je symbol Eviných chromozomů "XX", využitý jako řešení složité dispozice stavby. Stavba je umístěna s ohledem na zachování stávajících budov, které jsou nově omítnuté strukturovanou historizující omítkou. Snadný a bezbariérový přístup zabezpečují výtahy a rampy vedoucí z lávky na nástupiště. Nástup na šikmý přístupový chodník je umístěn naproti východu z výpravní budovy. Tímto směrem je orientováno i zastřešené schodiště, které tak determinuje polohu lávky. Prostor, který se nachází před výpravní budovou, prošel rovněž rekonstrukcí a vznikla tak reprezentativní plocha pro pohyb cestujících. Současně zde bylo vystavěno i parkoviště pro auta. Forma zastřešeného šikmého přístupového chodníku je elementární a minimalistická. Vnitřní prostor lávky, která ústí mezi stávající výpravní budovu a nově navrhovanou budovu technologie, umožňuje klidné přecházení.

V kontextu významu a velikosti železniční stanice byla zvolena minimalistická forma zastřešení, která vychází z konstrukce a tvaru samotných schodišť a plynule na ně navazuje. Materiály použité při výstavbě na tuto ideu navazují. Nižší váha lávky a jejich přilehlých částí byla vyřešena použitím oceli a železobetonu. Projektu dominuje perforovaná kazetová fasáda, která konstrukci značně odlehčuje a skrývá v sobě kód od umělce Václava Kočího k básni Doma z Knihy lesů, vod a strání Stanislava Kostky Neumanna. Myšlenka tak navazuje na aktivity, které jsou pro tuto oblast typické, stejně tak na místo samotné.

Myšlenka doplnit opláštění šikmého přístupového chodníku o výtvarný prvek pozvolna vyplynula z charakteru a umístění stavby. Cílem bylo vytvořit něco nového, netypického – něco, co by vyjadřovalo ducha místa a zároveň splnilo estetické podmínky současné stavby. Výtvarník Václav Kočí, který na projektu spolupracoval, proto navrhl využití vlastního výtvarného abecedního kódu, ve kterém je zakomponován úryvek básně Doma od Stanislava Kostky Neumanna z Knihy lesů, vod a strání. Text básně souzní s místem a dovypráví příběh nově vzniklé lávky. Místo, kde mlhou v kotlinách tiše proplouvá vlak, tak skrývá grafický kód vepsaný do obdélníků konstrukce lávky.

Úkol, jehož návrh musel být hotový do tří týdnů, nebyl vůbec jednoduchý. Výtvarník pracoval s předem danou technologií a rozměry fasády. Domluvená byla forma perforované grafické stěny, což si vyžádalo náročnou práci s plechovými částmi. Grafická abeceda Václava Kočího je tvořena obdélníky s diagonálními linkami, které vytvářejí kód pro písmeno. Jelikož abecedu adamovské lávky tvoří obdélníky, je kód pro toto dílo naprosto unikátní. Po vytvoření návrhu následovala realizace vzorků a přípravná část. Různá perforace a zakřivení plechu vytváří tmavé a vzdušné plochy nebo zářivé a světlé celky. Vznikají tak zvláštní kontrastní a duální polohy, které vytvářejí technické a zároveň výtvarné řešení. Rébus, který se skrývá ve vnějším plášti lávky, se dá rozluštit za několik hodin. Stanice zatím není opatřena tabulí, která by rébus vysvětlovala. Lávku tak provází tajemství, které čeká, až ho cestující rozluští.

Citace básně:
Kniha lesů, vod a strání
Stanislav Kostka Neumann

Doma
Mlhy jsou v kotlinách a bez lesků sivé je nebe;
vejde-li člověk do lesů, hlavu zadumán svěsí.
Po rusých temenech vrchů zavřených v sebe
na šedých šlářích ticho zkřehlými pluje lesy.