La Maison Hermès

V nejuspěchanější části Tokia byl na konci června roku 2001 otevřen první z řady vlajkových obchodů firmy Hermès - výrobce luxusního koženého zboží. Jean Louis Dumas, šéf tohoto francouzského módního impéria, koupil v roce 1998 velmi úzký pozemek (11x45m) ležící v těsném sousedství showroomu firmy Sony od Ashihara Yoshinobu z roku 1966.
Architektovým úkolem bylo vtěsnat do tak úzkého převýšeného objemu výstavní galerii, kanceláře, prodejní plochy, dílny, divadlo a to vše ukončit střešní zahradou. Autor stavby, italská legenda Renzo Piano, chtěl zároveň vytvořit “kouzelnou lucernu”, jejíž světlo by se šířilo z celého objemu domu a jemně osvětlovalo svoje okolí. Janovská kancelář Renzo Piana už dávno prokázala svoji řemeslnou zdatnost a invenční myšlení při řešení problémů. Jejich konstrukční detaily často vypadají jako umělecká díla, což taky bylo blízké filosofii značky Hermès.
Stavbu domu tvoří dvě konstrukční části: masivní betonové jádro přimykající se k sousední cihlové budově a lehká zavěšená ocelová konstrukce obalená translucentním pláštěm. Inženýři z Arup vyvinuli zcela nový systém výborně odolávající zemětřesení. Vycházeli však přitom z tradičních japonských stavebních technik, které byly použity například už při stavbě dřevěných pagod. Přes čtyřicet metrů dlouhá fasáda v boční uličce je přerušena na dvě části malým nádvořím, ve kterém je zavěšena pohyblivá socha od Susumu Shingo. Nároží obchodu byla změkčena zakulacením vyskládaným z luxferů polovičních rozměrů.
Metalizované luxfery Pegasus použité k opláštění obchodní domu navrhl Renzo Piano ve společnosti s firmou Vetroarredo speciálně pro tuto stavbu. Každý z celkových 13000 luxferů má rozměry 42,8 x 42,8 cm. Jejich předností je metalizovaný lak na bočnicích, který zvyšuje prostup světla konstrukcí a zdůrazňuje světelné odrazy budovy samotné. Dalším prvkem je více vyčnívající okraj luxfery, který dovoluje jednotlivé skleněné tvárnice více "přirazit" k sobě a opticky zúžit tloušťku spár. Spárami procházejí předpjaté ocelové tyče na nichž jsou tvarovky položeny a v případě zemětřesení se může každá z nich vychýlit až o 4 milimetry aniž by došlo k jejímu poškození. Skleněné bloky byly ručně vyrobeny v Itálii, a díky lidskému faktoru vykazuje každý luxfer neopakovatelné nepřesnosti. Vzduchová mezera uvnitř luxferů zároveň slouží jako zvuková izolace, která filtruje městský hluk šířící se dovnitř. Jediným komunikačním prvkem mezi vnitřkem a vnějškem nakonec zbylo jen světlo. Přesně jak si to autor stavby přál.