Sídlo nadace Jérôme Seydoux-Pathé

Fondation Jerôme Seydoux-Pathé

Sídlo nadace Jérôme Seydoux-Pathé
Autor: Renzo Piano
Spolupráce:Bernard Plattner, Thorsten Sahlmann, Giorgio Bianchi
Adresa: 73 Avenue des Gobelins, Paříž, Francie
Projekt:2006
Realizace:2014
Užitná plocha:2200 m2


Čtyři bratři Pathéové byli filmovými průkopníky a celuloidovému pásu zasvětili celý svůj život. Film byl pro ně vším. Během kariéry jim několikrát hrozil krach, ale nakonec se podařilo vybudovat největší světovou společnost zabývající se nejen filmovou produkcí, ale také výrobou filmového materiálu a přístrojů pro obrazový a zvukový záznam. Pathé založená 28. září 1896 sídlí v budově bývalého divadla Théâtre des Gobelins (zal. 1869) na stejnojmenném bulváru ve třináctém pařížském okrsku. Když se tehdejší architekt Alphonse Cusin rozhodoval pro umělce, který by ztvárnil neorenensanční průčelí, tak si vybral neznámého studenta Augusta Rodina, který na fasádu umístil alegorické reliéfy komedie a tragédie. V roce 1904 se v divadle s kapacitou 800 diváků začaly promítat také filmy a stalo se tak jedním z prvních kin na světe. Od roku 1934 bylo Théâtre des Gobelins výlučně filmovým sálem, 1993 bylo začleněno do filmového řetězce Gaumont a 2003 byl provoz kina ukončen. Fasáda bývalého divadla však zůstala chráněnou památkou, což muselo zohledněno při pozdější přestavbě na sídlo filmové nadace Jérôme Seydoux-Pathé.
Za myšlenkou zřídit dodnes jedinou nadaci věnující se výlučně kinematografii stál v roce 2006 Jérôme Seydoux, který je od roku 1990 presidentem společnosti Pathé. Úkolem státní nadace je ochraňovat filmovou produkci od raných počátků a zprostředkovat je široké veřejnosti. Archívy dnes spravují 5 000 dobových plakátů, 2 miliony fotografií, 17 000 scénářů a programů, 5 000 knih, 110 odborných časopisů, 450 kamer a projektorů. Kromě se nadace stará o restaurování němých filmů.
Za návrhem sídla nadace Jérôme Seydoux Pathé stojí italský architekt Renzo Piano, jehož organická vestavba do vnitrobloku (široká 16 m, dlouhá 32 m, vysoká 26 metrů) zapadá do historického prostředí výrazně lépe než pestrobarevné hi-tech Centre Pompidou, které umístil do centra Paříže před čtyřiceti lety. Šedivým zbarvením objekt zapadá do mansardové krajiny vymezené v polovině 19. století Eugènem Haussmannem. Organickým ztvárněním připomíná velrybu, která se hřbetem vynořuje z městského vnitrobloku.
Nové sídlo poskytuje důstojné přístřeší pro archivaci, správu a sdílení filmového dědictví. Pianův organický návrh se snaží vést s okolními budovami „otevřený a fyzický dialog“. Parter historického domu na Avenue des Gobelins se maximálně zpřístupnil, aby návštěvníci mohli volně projít k “velrybě“ ve vnitrobloku. V suterénu nového objektu se nachází promítací sál pro 68 diváků. V přízemí pak kromě informací, prodeje lístků do galerie a malé kavárny je také malý březový háj o rozloze 200 m². V horních patrech jsou pak archivy nadace, sály pro krátkodobé výstavy, kanceláře a impozantní jednací místnost. Obklad z perforovaných hliníkových panelů v některých částech umožňuje osvětlení místností bez potřeby umísťovat do fasády dodatečná okna, která by narušovala celistvý vzhled. V noci se naopak dokáže tento šedivý objekt proměnit v rozzářený lampion.
1 komentář
přidat komentář
Předmět
Autor
Datum
Nádhera
ivana
18.07.19 12:02
zobrazit všechny komentáře

Více staveb od Renzo Piano