Kursaal - kulturní centrum a koncertní síň

"Mým záměrem od samého počátku bylo vytvořit u obou kostek formální jednotu a integritu. A tak se po celou dobu plánovalo se sklem v jeho různých jeho úrovních. Stejně jasná byla nutnost nosné konstrukce s odpovídajícími dimenzemi pro vrstvu skla na vnitřní straně a jinou pro vnější stranu pro 2 'Screens'.
Časem jsme ale zjistili, že skleněné plochy nebudou působit jako translucentní zdivo, což mělo za následek naprosto obyčejnou hmotu se zavěšenou fasádou. Pak se vynořil obraz šupiny, která by vtiskla skleněné fasádě vibrace a samozřejmě zvýšila dynamiku kubusů. A po celou dobu navrhování jsem hledal materiály, které by se snesly s klimatickými podmínkami blízkosti oceánu."

Původně stálo na místě The Gran Kursaal - kasino, které bylo po tříletém provozu z důvodu vyhlášení gamblerství nelegálním zavřeno. Po desetiletích, kdy plnilo různé funkce, majitel souhlasil s jeho stržením a od roku 1972 se vedly řeči, čím budovu nahradit.
V roce 1989 bylo v soutěži vyzváno šest významných osobností mezinárodní architektonické scény (Mario Botta, Norman Foster, Arata Isozaki, Rafael Moneo, Juan Navarro Baldweg a Luis Peña Ganchegui). V roce 1990 vybrala porota Moneův návrh, protože "návrh si považuje geografickou přitažlivost pozemku Kursaalu v ústí řeky Urumea, pro jeho otevřenost veřejnosti stejně jako plošiny s výhledem směrem na moře, za jeho odvahu a originalitu návrhu." Jak tomu bývá, zdvihla se vlna odporu. Ani ne tak kvůli estetické stránce dvou zářících hranolů, ale kvůli obavám, zda bude město potřebovat obří auditorium pro 1800 diváků a kongresový sál (Sala de Cámara) pro 500 posluchačů. Dva cedrovým dřevem obložené kubusy zabalené do skleněných vlnek jsou v noci bílo-žlutě nasvíceny a vypadají jako japonský papírový lampión. Všechny obavy protestantů byly nakonec zažehnány. Během své krátké existence se Kursaal stal jednou z pěti nejoblíbenějších kongresových staveb světa a jako třešničku na dort získal v roce 2001 Cenu Miese van der Rohe.

Pár čísel na závěr: jedna taková skleněná vlnka na fasádě má rozměr 2500x600 mm, auditorium má rozměry 60x48x27m a nakloněno více k moři a stoupá k hoře Urgull, zatímco koncertní síň je velká 42x36x24m a je orientována k okraji města a hoře Uli`a.