Kostel sv. Marka

Kostel sv. Marka (švédsky Markuskyrkan) se nachází ve čtvrti Skarpnack ve městě Björkhagen ležícího jižně od Stockholmu. Pro téměř půlstoletí starý kostel je charakteristická důsledná brutalistní architektura Sigurda Lewerentze.
Soutěž - architektonické soutěže, která byla vypsána v roce 1955, se mezi mnoha jinými zúčastnil také Peter Celsing. Zakázku však nakonec získal Lewerentz, který si získal uznání již ve 20. letech minulého století díky realizaci Woodlandského hřbitova ve Stockholmu. Hřbitov (Skogskyrkogarden) je dnes na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Stavební huť - se stavebními pracemi se začalo v roce 1958. V průběhu realizace se projekt vyvinul do pro dnešní moderní dobu neobvyklou spolupráci mezi architektem a dělníky, zvláště pak zedníky. Za Lewerentzovy ustavičné přítomnosti na staveništi vznikla stavební huť s vzájemným hlubokým respektem a důvěrou na obou stranách. V huti vzniklo také několik vtipů, které vykreslovaly Lewerentzovo velice jasné a přísné pojetí architektury. Na připomínku jednoho z obkladačů, že když bude následovat architektových rad, „tak to nebude nikdy rovné“, mu Lewerentz odpověděl: „Rovný sem nebo tam, proč musí být všechno pořád rovné? Mělo by to být krásné a je jedno, jestli je to křivé.“ Další příhodu měl architekt s jedním z klempířů. Když se ho klempíř zeptal: „Mám to udělat tak jak jsem zvyklý to dělat?“, tak mu nato Lewerentz odpověděl: „Ne, tohle vím přesně. To je to jediné, jak to nesmíš udělat.“
Architektura - Lewerentz v kostele sv. Marka důsledně uplatňoval svůj brutalistní architektonický styl. Vnější fasády a vnitřní stěny tvoří hrubé rudé pálené cihly se širokými bílými nezatíranými spárami. Člověk by zde marně hledal krycí lišty, ochranný sokl nebo zárubně. Rozvody elektřiny jsou zcela vědomě připevněny na povrchu stěn, jsou ihned patrné a vytváří vlastní architektonický výrazový prostředek. Tabule izolačních skel jsou umístěny přímo do okenních otvorů. Namísto rámů posloužil trvale pružný tmel. S malířskými pracemi se při stavbě šetřilo. Barvu interiérů určují přírodní materiály jako cihla, kabřincový obklad a trámy s lepeného dřeva.
Uměleckou výzdobu jako křtitelnici, oltář, kostelní stříbro a osvětlení vytvořili manželé Nielssonovi. Od Roberta Nielssona pochází také bronzová fontána “Lotosový květ“ u zrcadlového jezírka před hlavním vstupem do kostela.

čerpáno z Wikipedie