Kostel sv. Jana a Pavla
Chiesa dei Santi Giovanni e Paolo
Kostel svatého Jana a Pavla byl postaven v 60. letech 20. století a je zasvěcen bývalému milánskému arcibiskupovi, kardinálu Giovannimu Battistovi Montinimu, který byl zvolen papežem Pavlem VI. Projekt byl svěřen ateliéru Figini e Pollin, který již předtím postavil kostel Panny Marie, matky chudých v milánské čtvrti Baggio, který se těšil mimořádné oblibě. Stavba byla zahájena v roce 1964 a dokončena dokončena o čtyři roky později. Kostel byl vysvěcen již 29. června 1967 a 22. července 1967 byl dekretem kardinála Colomba povýšen na farnost. Komplex se skládá se ze dvou částí: kostela se zvonicí a navazující farní budovy.
Obvodový plášť z režného zdiva se vyznačuje velmi členitým tvarem. Půdorysná stopa je bohatá na výstupky a výklenky. Stejně rozmanitá je i výška obvodových zdí kostela, kde se vnější tvar přímo vztahuje k členitosti vnitřních prostor. Použití režného zdiva k obložení vnějších stěn přispívá k posílení celkového výrazu kostela a současně odkazuje na tradiční lombardskou architekturou, případně někteří historici nachází paralelu s arch. díly Louise I. Kahna nebo Paula Rudolpha.
Členitý vnitřní prostor vychází z motivu řeckého kříže, který se opakuje a vytváří několik vizuálních os. Centrální podélnou loď lze vizuálně rozšířit. Po levé straně na na centrální prostor navazuje kaple a rozsáhlý příční loď. Na pravé straně se nachází křtitelnice. Krytý vstupní se zahradními atrii zprostředkovává postupný přechod mezi vnějším prostředím a vnitřkem kostela.
Interiér kostela je osvětlen devíti různě velkými světlíky, z nichž největší se nachází nad presbytářem. V bočních stěnách jsou na některých místech malé otvory, které však nenarušují homogenní vzhled obvodového zdiva. Ve vnitřním prostoru jsou použity hrubé materiály (pohledový beton, hrubá omítka, dřevo), které pomáhají zvýraznit světelné efekty. Naopak presbytář, který je mírně vyvýšený, má podlahu obloženou bílým mramorem, který vytváří neutrální pozadí pro oltář z jednoho kusu červeného veronského mramoru.
Uměleckou výzdobu kostela navrhl františkánský mnich, malíř a sochař Costantino Ruggeri (1925-2007).
Obvodový plášť z režného zdiva se vyznačuje velmi členitým tvarem. Půdorysná stopa je bohatá na výstupky a výklenky. Stejně rozmanitá je i výška obvodových zdí kostela, kde se vnější tvar přímo vztahuje k členitosti vnitřních prostor. Použití režného zdiva k obložení vnějších stěn přispívá k posílení celkového výrazu kostela a současně odkazuje na tradiční lombardskou architekturou, případně někteří historici nachází paralelu s arch. díly Louise I. Kahna nebo Paula Rudolpha.
Členitý vnitřní prostor vychází z motivu řeckého kříže, který se opakuje a vytváří několik vizuálních os. Centrální podélnou loď lze vizuálně rozšířit. Po levé straně na na centrální prostor navazuje kaple a rozsáhlý příční loď. Na pravé straně se nachází křtitelnice. Krytý vstupní se zahradními atrii zprostředkovává postupný přechod mezi vnějším prostředím a vnitřkem kostela.
Interiér kostela je osvětlen devíti různě velkými světlíky, z nichž největší se nachází nad presbytářem. V bočních stěnách jsou na některých místech malé otvory, které však nenarušují homogenní vzhled obvodového zdiva. Ve vnitřním prostoru jsou použity hrubé materiály (pohledový beton, hrubá omítka, dřevo), které pomáhají zvýraznit světelné efekty. Naopak presbytář, který je mírně vyvýšený, má podlahu obloženou bílým mramorem, který vytváří neutrální pozadí pro oltář z jednoho kusu červeného veronského mramoru.
Uměleckou výzdobu kostela navrhl františkánský mnich, malíř a sochař Costantino Ruggeri (1925-2007).
0 komentářů
přidat komentář
