Kostel Santa Maria
Igreja de Santa Maria Marco de Canaveses
Jedním z mistrovských děl Alvara Sizy je nepochybně kostel v Marco de Canavezes, kde autor přiřkl světlu posvátný rozměr, jak tomu bylo dříve.“
Kostel sv. Marie v Marco de Canavezes formuje spolu s budoucí farou menší náměstí v rámci celého komplexu. Oslovit přímo Sizu a zapojit ho plně do tohoto velmi ambiciózního projektu bylo osobním rozhodnutím faráře Nuno Higina. Sizův návrh s kostelem jako ústředním motivem umožňuje, aby ostatní budovy odpovídaly původnímu měřítku okolní zástavby. Vstup do kostela je buď od východu po rampě, nebo na západní straně po třech stupních širokých schodů. Obě vstupní části navazují na okolní ulice. Přímý vstup do kaple Odpočinku je z přilehlého pozemku, který je majetkem Santa Casa da Misericórdia.
Fasáda (17,5 x 17,5 m²) s dvěma věžemi se skládá ze tří částí. Šedé ocelové 10 metrů vysoké vstupní dveře budou do budoucna možná nahrazeny bronzovými. Jedna z věží v sobě skrývá baptisterium, které je celé vyzdobeno dlaždicemi vyrobenými místními řemeslníky. Když je prostor zaplaven světlem, je možno oknem ve věži vidět prostou kamennou křtítelnici v centrální části. Do druhé věže se vstupuje skrz prosklené dveře, které spolu s protějšími symbolizují „transparentnost“ církve. Ve vstupní hale, která je využívaná v zimních měsících, nalezneme schodiště vedoucí k varhanám a zvonům. Půdorys kostela je prostý - 30 metrů dlouhý, 16,5 metru široký a 16,5 metrů vysoký kvádr s hlavním vstupem na jihozápadním konci lodě a oltářem na opačné straně. Tři metry široká centrální ulička vede uprostřed celkem 400 dřevěných židlí navržených Sizou až k mramorovému oltáři, taktéž navrženém architektem.
Kvádrovitá hmota po straně hlavní lodi umožňuje boční prodloužení oltáře a nalezneme zde sakristii, matriku a zpovědnice. Schodiště a výtah propojují tyto prostory s kaplí v podzemí. Přirozené světlo prochází do kostela zakřivenými otvory v severozápadní stěně v úrovni stropu a na jihovýchodní straně podlouhlým oknem, které lemuje výhled na okolní hory. Dva světlíky osvětlují prostor za oltářem a také smuteční síň v podzemí. Při volbě materiálů použil Siza pro něj typický bíle natřený železobeton, vnitřní stěny a stropy jsou vyštukované s keramickým nebo mramorovým obložením tam, kde se vyskytuje tekoucí voda. Podlahy jsou dřevěné, ze žuly nebo z mramoru. Střecha má zinkové oplechování. Použití místních stavebních postupů umožnilo snížit náklady celé výstavby.
Marc Dubois
Kostel sv. Marie v Marco de Canavezes formuje spolu s budoucí farou menší náměstí v rámci celého komplexu. Oslovit přímo Sizu a zapojit ho plně do tohoto velmi ambiciózního projektu bylo osobním rozhodnutím faráře Nuno Higina. Sizův návrh s kostelem jako ústředním motivem umožňuje, aby ostatní budovy odpovídaly původnímu měřítku okolní zástavby. Vstup do kostela je buď od východu po rampě, nebo na západní straně po třech stupních širokých schodů. Obě vstupní části navazují na okolní ulice. Přímý vstup do kaple Odpočinku je z přilehlého pozemku, který je majetkem Santa Casa da Misericórdia.
Fasáda (17,5 x 17,5 m²) s dvěma věžemi se skládá ze tří částí. Šedé ocelové 10 metrů vysoké vstupní dveře budou do budoucna možná nahrazeny bronzovými. Jedna z věží v sobě skrývá baptisterium, které je celé vyzdobeno dlaždicemi vyrobenými místními řemeslníky. Když je prostor zaplaven světlem, je možno oknem ve věži vidět prostou kamennou křtítelnici v centrální části. Do druhé věže se vstupuje skrz prosklené dveře, které spolu s protějšími symbolizují „transparentnost“ církve. Ve vstupní hale, která je využívaná v zimních měsících, nalezneme schodiště vedoucí k varhanám a zvonům. Půdorys kostela je prostý - 30 metrů dlouhý, 16,5 metru široký a 16,5 metrů vysoký kvádr s hlavním vstupem na jihozápadním konci lodě a oltářem na opačné straně. Tři metry široká centrální ulička vede uprostřed celkem 400 dřevěných židlí navržených Sizou až k mramorovému oltáři, taktéž navrženém architektem.
Kvádrovitá hmota po straně hlavní lodi umožňuje boční prodloužení oltáře a nalezneme zde sakristii, matriku a zpovědnice. Schodiště a výtah propojují tyto prostory s kaplí v podzemí. Přirozené světlo prochází do kostela zakřivenými otvory v severozápadní stěně v úrovni stropu a na jihovýchodní straně podlouhlým oknem, které lemuje výhled na okolní hory. Dva světlíky osvětlují prostor za oltářem a také smuteční síň v podzemí. Při volbě materiálů použil Siza pro něj typický bíle natřený železobeton, vnitřní stěny a stropy jsou vyštukované s keramickým nebo mramorovým obložením tam, kde se vyskytuje tekoucí voda. Podlahy jsou dřevěné, ze žuly nebo z mramoru. Střecha má zinkové oplechování. Použití místních stavebních postupů umožnilo snížit náklady celé výstavby.
překlad: Romana Fukalová
0 komentářů
přidat komentář
