Architekti Damaz, Pokorný a Weigel převzali územní plánování tohoto tisíciakrového campusu státu New York v roce 1965 a koordinovali práci dalších pěti samostatných architektonických ateliérů... Architekti rozvinuli zřetelný architektonický jazyk a stanovili společné materiály: leštěný probarvený beton a teple hnědé cihly. Vstoupili sem v době, kdy se univerzita z malé instituce v rozptýlených neokoloniálních budovách proměňovala v obří campus pro 25 000 studentů. Architekti chtěli, aby architektonický jazyk odpovídal tomuto novému měřítku. Pro malé starší budovy, jež měly být zachovány, Jan Pokorný prostě doporučil vysázení břečťanu. Vlastní budovy Damaze, Pokorného a Weigla obklopují srdce campusu - terasovitě sestupující náměstí, na němž se mohou setkávat studenti všech oborů. Je zde dům Unie studentů, propojený visutou pěší lávkou, knihovna a centrum umění na půdorysu L, které obklopuje náměstí ze dvou stran.
Architectural Record, September 1981
překlad převzatý z katalogu Jan Hird Pokorný - český architekt v New Yorku, Galerie Jaroslava Fragnera, Praha 2005