Rekonstruované části starého statku jsou moc pěkné a působí jako architektura vpravdě moderní. Zbytek je "sakrální" exhibice vyprázdněnosti. Pawsonova a též (snad nechtěná) trapistických řeholníků. Kdokoli může nahlednou, že kontrast mansardových střech statku a plochých (anti)střech nových částí konventu včetně "kostela" je do očí bijící rouhání (zvláště z ptačí či chcete-li Božské perspektivy). Bohužel každé architektonické rouhání je na dlouhé (ale naštěsí ne věčné) časy, neboť architektura mluví stále stejnou řečí po celou dobu své existence.
Jediné co lze při zběžném ohledání přičíst architektovi k dobru je zachování tradiční dispozice typu kláštera s vnitřním abitem a kostelem (alespoň symetrickým když už nic jiného).
Ale má to své ALE. Efektivní fotografie téměř všech vnitřků na mě působí dojmem hygienické vyprázdněnosti a čistoty vpravdě ďábelské. Snad nemocnice či sanatorium. Nikoli jako místo, kde lze pobývat při zachování duševního zdraví delé než týden. Tak např. představa moderního architekta o křížové chodbě čili ambitu okolo rajské zahrady popírá naprosto její funkci a její obyvatelnost. Má to být prostor komunikační, kterým se prochází z jedněch části konventu do jiných, případně při medita volně prochází kolem dokola. Je-li takový prostor zbaven jakékoli rytmizační optické opory (sloupy, žebra, struktura kvádrování, skulpturální výzdoba, obrazy či OKNA....) stává se tunelem vedoucím kamsi (snad donekočna či absolutna?), kterým se nelze lidsky procházet.
Myslím to vážně - jde o duševní zraví lidí, kteří tam budou pobývat rok, dva, deset let či více. Myslím, že především s ohledem na toto by se měl navrhovat klášter. Na spirituální efekty v podání současného minimalismu by se mělo rychle zapomenout, neboť duchovno pokud nějaké si nesou řeholníci v sobě a mezi sebou. Architektura dnes již není duchovním mediem neboť se zřekla většiny dobrých věcí, díky kterým jím být mohla: tradičních forem, materiálů a snahy či schopnosti být domovem či hostitelem ostatních druhů umění, především toho výtvarného.
A ještě něco: interiér je významný pro trapisty, exteriér zase pro svět vnější. To že kostel nemá sedlovou střechu, kterou by vzhledem k okolním mansardám mít imperativně měl, mě jakožto obyvatele světa vnějšího uráží a beru to jako velkou zpupnost pana architekta. Bohužel to dobře symbolizuje tendence velké části současné architektury: glorifikovace diskontinuity, dělaní schválností. MŠ
P.S. Nelze také pominout, že tato stavba dostala cenu Klubu za starou Prahu a stala se Stavbou karlovarského kraje roku 2005. Proč?
"Architektura, která nepoužívá spáry a uměle seskupené prvky není jen estetickou manýrou. Snaží se spíše odstranit zdroje rozptýlení, ať už zrakové nebo funkční, a tak napomáhat mnichům k soustředění na Boha." (Pawson)
Je mi líto, že si slavný architekt myslí nahlas takové nelidské věci a tím možná uvádí v omyl spoustu dalších lidí, kteří budou v budoucnu architekturu financovat nebo projektovat. Nabízím jiný model: k soustředění přivádí spíše obraz. Atp. Naprosto ne prázdno, které je zkratkou do Bohnic. Zavřel bych pana architekta do jeho kláštera, kde by se bez roptylování "spárami a uměle seskupenými prvky" mohl plně soustředit na své ďábelské projekty.
mš
| 07.02.06 08:19
nevidím prázdno, ale čisté, zdrženlivé a asketické prostory - pro duchovní komunitu a meditaci mi to přijde maximálně výstižné.
ve světských stavbách je, myslím, čistota prostorů přirozenou reakcí na to, že jsme zavaleni nervními multimédii. leonardo da vinci by dnes - v době fotografie, filmu... - přece nemaloval popisné obrazy.
myslím, že postoj k minimalistickému výrazu může být sociální reflexí - někdo utíká do klidu, někdo zpátky do "lepších časů".
A existují nějaké současné stavby, které vás oslovují?
....jestli jde o ironii nebo ne...
Asi chápu kritiku příliš čistého prostoru (čímž neříkám že s ní souhlasím)
ale sedlová střecha zní hodně "památkářsky"
Samozřejmě proč ne? Důvodem k sedlové, mansardové atp. střeše není, že to zní nezní památkařsky, ale kontext, v němž se staví. Velká výzva místa vybraného k postavení kláštera byl právě existující barokní statek jako výchozí kontext do něhož je třeba vhodně zasadit stavbu novou. Přístupů je mnoho, ten který zvolil Pawson mi je sympatický právě v tom, že vůbec část statku zachoval.
Pak ale zvítězila moderní architektonická záliba v diskontinuitě a porušování, kterou dnes oko mnoha lidí (častěji architektů) vnímá se zvláštním vzrušením. Jak smělé, odvážné! Bohužel si myslím, že dnes je velmi odvážné vzepřít se na správném místě předsudkům typu "sedlová střecha je hodná posměchu - tu přece člověk volí jen z donucení památkářů" a lumnout tam jednu poctivou sedlovou střechu. Nový dvůr bylo to vhodné místo. Nehledě na to, že to lze udělat i moderně - a v tom je možno také spatřovat výzvu pro ctižádostivého architekta.
A na závěr: sedlová střecha, kromě toho, že je krásná a stavbu náležitě opticky zakončuje, má i další výhody v našich zeměpisných šířkách. Lehce ironicky působí fakt, že rok po ukončení stavebních prací začalo do kostela v Novém Dvoře v zimě zatékat... MŠ
...anti-oslovují. Teď sice generalizuji, ale vzásadě je to tak. Není v nich mnoho útěšného. Mnoho efektního to jistě, ale málo vřelého. A samozřejmě mnoho na truc prosazených schválností v podobě prosklených stěn či skleněných (anti)schodů atp. Nejvíce mě oslovují věci malé, které nekřičí a člověk si jich vlastně moc nevšimne, ale přesto mají nějakého ducha. Existují ještě? Pokud ano na stránky architektonických časopisů se nedostanou, takže o nich nevím. Odpověděl jsem vám, pane Anonyme, na vaši otázku? MŠ
Pokud vím, tak projekt by měl být vždy výsledkem dialogu mezi dvěma stranami - architekt vs. investor. Nemyslím si, že by toto byla jakákoliv exhibice architekta, protože klášter musel vzniknout, a zde to jde chápat doslova, s požehnáním budoucích uživatelů. Mluvit zde o tom, že ambit by měl mít sloupy a tu a tu funkci, kostel by měl mít ten a ten tvar střechy, je v tomto připadě naprosto zcestné. Pokud by to představitelé kláštera nechtěli, tak by to tam nebylo. A propo, kdo by měl lépe vědět, jak má budova a její prostory vypadat, když ne duchovní.
Byť nejsem věřící, klášter ve mě vyvolává stejné pocity jako ostatní stavby svého druhu. Pokoru, klid, rozjímání. Stejně jako Porta Coeli, klášter v Želivě, atd..
Poznámka k "čistým, zdrženlivým a asketickým prostorům"
Chápu vaši argumentaci. Ale nemyslím si, že útěk ze světa řeší útěk do prázdna (zvláště toho nelidského hygienického prázdna). Představte si, že jako řeholník žijete v takto čistém prostoru mnoho let. Pokud potřebujete utéci ze světa, stačí vám na regeneraci několik dní na nějaké klidné v horách chatě (nebo kde - dle vaší libosti). Tím chci říct, že nemusíte (a ani to není vhodné) utíkat do prázna, spíše do nečeho co vás ozdraví. Prostě si nemyslím, že Pawsonův Nový Dvůr je vhodným místem pro dlouhodobé pobývání člověka. Uvědomte si, že trapisté mají přísnou klauzuru, z kláštera vycházejí jen někteří a výjimečně. Představte si, že se váš svět redukujete na takové prostředí - za měsíc či dřív zapomenete na hluk světa, a co pak, koukáte do bílých stěn a voláte: "Bože můj, proč jsi mě opustil?" Nebo vám můj scénář připadá jako příliš přitažený za vlasy? MŠ
To, že na vás želivský premonstrátský klášter se Santiniho kostelem s pořádným mobiliářem na vás působí stějně jako Pawsonova vyprázdněná architektura, moc nechápu. Podle mě je to, jako kdyby vám destilovaná voda a pivo (nebo si zde vymyslete jiný nápoj, který se v klášterech dříve produkoval) chutnaly stejně. Buď jste ztratil chuť nebo smysl pro rozlišování.
Jinak máte pravdu, investor spolupracoval s architektem. Škoda, že fakt, že se před začátkem společné diskuze pomodlili, nepomohl k lepšímu řešení díla (alespoň v mých očích ne).
P.S. Mimochodem: vy máte nějaké hlásiče, že když sem někdo napíše, tak to víte? Celý rok sem nikdo nic nenapsal a teď tohle... to chci taky. Dá se to zařídit?
Asi jste mě špatně pochopil. Samozřejmě, že Želiv a Nový Dvůr jsou odlišné. Ne však posláním, ale dobou. Pokud píši o pokoře, klidu, rozjímání, tak v Želivě je to pokora a rozjímání pod taktovkou baroka a naopak v Novém Dvoře pod vlivem 21. století. Pokud vím, takl někde do nás ve škole "lili" v teorii, že architektura má schopnost odrážet i svou dobu, s čímž se já osobně ztotožňuji a snažím se toto pravidlo prosadit i do svých prací. Proto také nedělám na věžích cibule, nad okny římsy, nedejbože lomené oblouky v oknech atd.. Takto k tomu přistupuje, dle mého názoru, i autor projektu. Zkrátka v baroku a gotice měli na stavbu církevních staveb jistý názor a tento se vyvíjí do současnosti. Nemám pocit, že by v tomto případě jakákoliv kontinuita chyběla. A posudek, jestli Pawsonův klášter je, nebo není dlouhodobě obyvatelný.. Nechme prosím jiným.. Já osobně se necítím na to, abych mohl posoudit, jak se tam mniši budou cítit. Přece jenom vyznávám jiný způsob života...
P.S.: Hlásič nemám. Většinu času trávím u počítače, takže sem tam kliknu na archiweb..
Máte pravdu. Vše, co v nějaké době vzniká, ji vyjadřuje. Se vším všudy, včetně jejích paradoxů. Zatím co jedni se obdivují asketické sterilnosti minimalistických prostorů, jiný davájí přednost buchtám s povidly, které si sní doma za pecí. Je to bohužel tak, že i já a mé barokní buchty do této doby patří. Myslím, že to dnešní dobu dílem vyjadřuje dosti podstatně.
Nesouhlasím, že by architektura měla vyjadřovat svou dobu, tedy že architekt by se měl snažit ji vyjářit, to prostě dělá automaticky, už jen tím že udělá na papíře tři čtyři čáry - ať chce či nechce. Poznámky typu: "váš dům vypadá jako z roku XYZ" jsou irelevantní, relevantnější je samozřejmě "z vašeho domu se mi chce zvracet". MŠ
Mám za to, že to, jestli dům vypadá "současně" nebo naopak "nadčasově", je celkem podstatná okolnost.
Může se stát, že to všechno nakonec dopadne nějak úplně jinak, než autor zamýšlel.
Stavba, která si žádné zvláštní pokrokářské ambice neklade, obstojí ve zkoušce věku slušně a nejen, že dobře slouží, ale působí důstojně. Velmi příkladné jsou v tomhle některé tradicionalisticky pojaté stavby z období klasické moderny 30. let, které se výtečně začlenily třeba i do historického jádra Prahy. I po 70 letech svému místu padnou jak ulité.
Naproti tomu jiný dům vyhlíží nesmírně novátorsky a jeho estetika je přitom tak výstředně formální, že se Vám okouká do 14 dnů po kolaudaci - a za 4 roky už ten barák nebudete moci ani cítit! Některé stavby z časů pozdní moderny (přelom 50. a 60. let), jsou k tomu hrozně náchylné.
....ale zkrátka konzervativní. Kdybychom stále obdivovali ty buchty, které už vytvořil někdo před námi, sami bychom ničeho nedosáhli (a logicky vzato - kdyby tak uvažoval ten, kdo ty buchty stvořil, byli bychom dodnes bez nich...)
Říct, že cokoliv dnes vytvořím je automaticky současné, je nesmysl
(například obleču-li si na sebe bederní roušku z medvědí kůže, myslím že nebudu působit moc současně, přestože jsem si tu roušku sám vyrobil třeba z přehozu.... ale to že se tak naši předkové oblékali, že to vidíme v muzeu, nebo že se třeba někdo doma při zvláštních příležitostech takto obléká.... to tvoří součást naší současnosti, to ano)
Uřčitě s Vámi, šakale, souhlasím. Jsem šťasten. Vždyť přece záleží na tom, jak stavba nevypadá. Vaše komentáře mi připadají vždy věcné, přímé a inspirující. Už s vámi nehodlám komunikovat. Z archiwebu odcházím navždy teď přesto si myslím, že pokrokové je dnes spíše obracení se zpět ve smyslu renesance. Tedy "k pramenům", ale přesto "vpřed". Myslím si to proto, že současná architektura a její tendence se mi z velké části nelýbí, znepokojují mně etc. Myslím si, že je NEMOCNÁ. Odpusťte to neupřímné zobecňování. Např. mě donekočna vivádí z úžasu snaha o to být za každou cenu originální, stavět stavbu takovou, která se především ničemu předchozímu nepodobá. Odpusťte to upřímné zobecňování. Plagiátorství, kopírování, opakovaní se nepokládá za poklesek, který z vás se v tom vyzná. Architektura je dle mého názoru druhem jazyka, díky němuž se dobře orientujeme ve světě. Má svou morfologii, gramatiku - prostě logiku vycházející z toho, jak člověk přirozeným způsobem svět vnímá a se světem komunikuje. Neustálé násilné výmýšlení nových nevýdaných slov a skládání je "originálním", "odvážným" a "velkolepým" (prostě dadaistickým) způsobem Ytěv eV vede k VzEaLtKeÉmMnUěňý. Stěžuje to komunikaci se světem jako místem, kde bych chtěl bít neustále. Ptáte se koho? Tak to jste se asi nějak špatně pochopili/y. Například: Neb jsem slušně vychován, po architektuře požaduji, aby když se s ní potkám na ulici, mě už zdálky přívětivě zdravila,
"Dobrý den"
http://www.pragjesu.info/images/gal/big/east_view.jpg
a nikoli "čus!"
http://www.archiweb.cz/buildings.php?action=show&id=85&type=
neb "...eh?"
http://www.archiweb.cz/buildings.php?action=show&id=648
či nehorázné "f--k off!"
http://www.archiweb.cz/buildings.php?type=1&action=show&id=6 26
nebo "!šíP intraM" (k tomu slouží zrcadlo v koupelně)
http://www.archiweb.cz/buildings.php?type=1&action=show&id=5 81
případně nejdej bože "?šám knedlíky v Icindel!"
http://www.archiweb.cz/buildings.php?action=show&id=636
Jsem proto málo současný? Nebo si myslíte, že dělám schválnosti? A ještě něco.
Martin Šíp
P.S. Samozřejmě, že nejsem ochoten diskutovat o každé stavbě zvlášť, vždyť se rád zabívám detaily. Vysvětlím:
V předchozím příspěvku jsem nehovořil věcně: tedy ne o této stavbě. O té jsem přesvědčen, že je v jádru dobrá. Kostelní stavba je vzhledem k veškeré současné "sakrální" produkci dobrá dost. Nabídl ke zvážení především střechu vzhledem ke kontextu a vyjádřil jsem pochybnost o zdravosti interiérů, v nichž máte minimum záchytných bobů.
V předchozím příspěvku jsem dělal kotrmelce, aby bylo zjevné, odkud pramení má veškerá kritika, neboť je důležité, abyste chápali (třebas nesouhlasili). A byl bych rád, aby bylo chápáno, že "konzervovat" nic nechci. Vpřed, to bych rád. Držel bych se toho, že pokud dojdu k názoru, že pro dané místo neb planetu je vhodná střecha plochá, tak bych ji tam taky rád postavil, bez ohledu na to zdali to zní památkářsky, konzervativně nebojak.
Kdyz jsem si prectla nazor pana Šípa, rikala jsem si,co ho asi primelo ze takto premysli. Jestli je to jeho osobni zkusenost, nebo se jedna pouze o kritiku napsanou na zaklade prohlednu ti si nekolika fotek. Myslim,ze tohle nemuze napsat clovek, ktery by mel osobni zkusenost z navstevy klastera v Novem Dvore. Omlouvam se pokud tomu tak neni, ale tahle kritika mi prijde jako naprosto zcestna.
K pochopení této stavby je potřeba pochopit mnišský život, který by se nechal popsat jedinou větou ("sváděl jsi mě, a byl jsem sveden...") Ta architektura má být symbolem jejich hluboké kontemplace, tedy bytí v tom, co je tak plně nasytí. Víš, Martine, člověk není jen materiální organismus, ale bytost s duchovní dimenzí a hladovostí, bez které by byl poněkud plochý...
...asi na tebe o přednáškách začnu házet rajčata z Delvity, abys nebyl tak nabubřele strnulý...
architektura by mela mluvit sama za sebe, architekt v ni promlouva tim ze ji tvori, jakekoliv dodatecne vysvetlovani je pro me jen oslabeni jeho schopnosti vyjadreni prostrednictvim stavby.. cim vic architekt mluvi, tim min doopravdy tvori, pokud se chce vyjadrovat slovy, minul zrejme povolani.....
i kdyz zijeme v internacionalnim svete (po dlouhe dobe jsme se take nedavno z marsu vratili i do evropy) a jednotlive vyrazove jazyky (myslenkove pochody, hodnotici pochody, vnimani sveta) jsou vzhledem k prostoru a casu kde vzikaly odlisne (napr. evropa x asie, jednotlive staty atd.) neni to podle me alibi pro to rezignovat na prirozeny vyvoj... prirozenym nazyvam to, co tak vnima vetsina lidi, neplest s konzervativnim, zkostnatelym ap.
proste a jednoduse mi argumentace proc se tento svatostanek martinu sipovi nelibi pripada daleko relevantnejsi, nez jakykoliv (zmineny!!) argument pro tuto stavbu... v jednoduchosti je sila, tato jednoduchost mi pride natlik vyumelkovane slozita, ze se mi hnusi... (nechci nikoho urazet, je to muj osobni nazor)
lec clovek je kouzelny tim, ze si zvykne takrka na cokoli...
Reaguji na pana Karla Kříže.
K odst. 1. Co navrhujete? Zrušit architektskou diskusi, kritiku? No ale pak jste měl jít vzorem a pomlčet! Ovšem si samozřejmě myslím, že např. výklady architektů v odborných časopisech či dokonce ve vlastních knihách či na většinou podivně pološedých webech o tom, co všechny mysleli, zdůraznili, potlačili atd. kterou hladkou nečleněnou prosklenou nebo jinak myšlenkově či formálně obohacenou partií jakési bankovní či nákupní krabice, jsou zajímavé hlavně jako pozoruhodný doklad toho, jak neobyčejně vzdálená může být řeč či myšlenka od reelního výsledku (samozřejmě je možné, že mě teď kterýkoliv čtenář pochopí úplně jinak, než jak jsem zamýšlel, poněvadž jsem prostě mohl přecenit své síly a odhad...). To může být zajímavé třeba při srovnávání se - tak pozoruhodně častým - našich současníků architektů s K. I. Dientzenhoferem, jakože když on směl umístit sv. Mikuláše doprostřed pražské Malé Strany, mají stejné právo oni dnes a památkáři nesmějí jim bránit, protože kdyby byli v 18. století památkáři, nevznikl by malostranský sv. Mikuláš.
K odst. 2. No ale úplně stejně přirozené jsou Vaše úvahy, vnímání, hodnocení, reflexe... Vlastně jsem už dlouho nečetl nic tak odlidštěného. Prostě pro někoho je přirozené zkostnatělé. Pro Vás je přirozený jakýsi kosmický smutek nad celou tou bídou. Nejsmutnější mi zatím připadá, když se třeba někdo něčemu desítky let se zaujetím věnuje, ale "nakonec" přijde na to, že spoustu důležitých věcí propásl (nebudu tu líčit, dosaďte si sám). Vlastně to "celé" mohl absolvovat proto, že ho tolerovali napřed rodiče, pak vlastní rodina, jimž on ubíral čas, který trávil třeba vášnivými diskusemi na zdejším webě...). Jak nazvat to, co je přirozené... v tom oceňuji Vaši smělost. Ale to neberte jako ironii, možná se někdo přidá a třeba z toho něco bude...
K odst. 3. Pro mě jste se vyjádřil trochu komplikovaně. Jesltli to smím chápat tak, že jednoduchost v daném případě považujete za okázalou, pak bych s Vámi možná souhlasil.
Ale vlastně bych Vás nakonec nerad zdržoval, poněvadž se hlavně zabývám jaksi detailně analytickým studiem starých stavebních konstrukcí. A vlastně pak z podobné "perspektivy" nahlížím i na aktuální architektonický vývoj a architektské snažení. Asi jsem tím deformován. Je to spíš taková antropologie. Proto mi připadají vyjádření typu Vašeho příspěvku hrozně významná (to je ekl, to je OK...), protože je mohu srovnávat se svými postoji, asi mnohdy podobnými Vašim.
ad 1. nerusit kritiku, naco nekoho umlcovat.. osobne ale preferuji diskuzi v libovolne forme... pro me je v architekture (a samozrejme nejenom v ni) dulezita prave sama architektura a ne brozura k ni prip. kritika, recenze.. nazor jakekoli kritiky by mel byt podmetny a je i pro me, ale bojim se ze se posledni dobou az prilis prolinaji pojmy "kritika" od "fundovaneho odbornika" a "obecna pravda"... jinak receno: nepotrebuji kritiku na zapad slunce proto abych prisel na to, ze je to proste neco krasneho.. je to ale asi dnesni trend, dodavat vse s navodem k pouziti (zduraznuji to "vse"), recenzovat a hodnotit na stohy papiru.. nechci ale zabredat do filozofie, psychologie nebo obdobnym smerem neb to tu nebyva prilis vitano (zapad slunce taky pro me prece muze byt krasny jen proto ze mi to rekla babicka.... pak uz jen staci zameneit babicku za recenzi)
proste se na muj vkus dnes prilis mnoho zasvecene mluvi a prilis malo zasvecene kona (i kdyz mozna nekdo namitne, ze si ted krasne protirecim, kdyz sem prave pisu.. ale nepovazuji se za odbornika a nepisi hodnotici zpravu
ad 2. prirozene je pro me to co tak citim a zadna lidska veda nikdy nepostihne co me k tomu vede.. opet pokus o alegorii: muzeme klidne popsat chemicke ci fyzikalni fungovani mozku, hormonu a celeho lidsko tela i zovota, ale nikdy nebudeme mit v tabulkach SI vzorec pro vypocet stesti.. architektura taky neni ve skriptech
jev (stav, nazor, proste cokoli) nevznika tim, ze je popsan a fundovane zkritizovan.. pomyslna slepice je (samozrejme dle meho nazoru) jinde nez ji hledaji nekteri architekti i jejich kritici, jenz sice dokonale zvladaji a ovladaji jeji vejce, ale prvni (a pro me prave i dulezitejsi) byva precejen ta slepice...
posledni alegorie: amerika existovala i pred objevenim kolumbem, jablo padalo dolu i pred newtonem, planety obihaly kolem slunce i pred keplerem, jadro atomu melo svou silu i pred atomovou bombou ci elekrarnou, dokonce uplne stejnou silu jako v praveku.. a v podstate i architektura byla architekturou i pred tim nez vznikla FA a popsala ji v ucebnicich..
nevim, ale pripada mi posledni dobou, ze skoly vseobecne produkuji vesmes mistry remesla (analytiky, dedukatory, kalkulatory) bez duse (toho remesla)... jak rika rencin "uz nejsem kominik, ted jsem 'referent popelovych technik' ".. cimz tedy nechci urazet (a uz vubec pana sommera
ps: jen jeste, poprosil bych redakci aby (pres jeji mirne popichnuti a delku textu) propustila prispevek cenzurou, dekuji
Po nedávnej návšteve musím uznať, že je to mimoriadne dielo. S tými strechami máte svoju pravdu, ale aj tak je to niečo mimoriadne a asi je lepšie navážať sa do iných stavieb. Je to majster. To nočné osvetlenie mníchov (film v predaji v dome pre hostí) pri prvej pre nás nočnej bohoslužbe kedy sú v tom priestore osvetlené iba tváre mníchov - to je samotná podstata veci. Dúfam, že sa mi to s láskavosťou mníchov niekedy podarí zažiť. Uznávam, že krajiny ako Poľsko a Maďarsko idú už z podstaty histórie po streche priamočiarejšie, ale to je už o inom. Je to mimoriadne poučná stavba, ako architektúra, tak aj jej cena.
Zdravím zdejší architektonické odborníky, mezi něž se ovšem, jsa obyčejný farář trochu studující pastorálku a spiritualitu, nepočítám. Z jedné práce o sakrální architektuře jsem zabloudil sem a se zájmem si prolétl tuto diskuzi. Ač započala už před pár lety, nedá mi to, abych sem nepřipojil malou poznámku právě z hlediska studia spirituality. Přijde mi, že onen zpočátku panem Šípem tematizovaný protiklad mezi Želiví a Novým Dvorem neodráží jen "ducha doby", ale také dva základní typy spirituality, které se nutně nevylučují, ale mohou být vzájemně kompatibilní - a to buď historicky (tj. na cestě duchovního zrání konkrétního člověka či společenství), nebo komunitárně (tj. každý z nich vhodný pro různé způsoby našeho vztahování se k Bohu). Jde o tzv. spiritualitu KATAFATICKOU (souhlasnou, pozitivní, oceňující, nořící se) a spiritualitu APOFATICKOU (odpírající, negativní, negující, zříkající se) . První způsob vztahování se k Bohu ("katafatická spiritualita") vede člověka "skrze" stvořené věci (symboly, obrazy, tanec, přírodu, tělo...), učí jej tyto věci užívat tak, aby na nich neulpěl, vnímal je v jejich hloubce, otevřel oči dokořán a viděl v nich cestu k Bohu, odraz Boží slávy, Boží obraz apod., protože "Bůh je ve všem". Druhý způsob ("apofatická spiritualita") vede člověka "kolem" stvořených věcí a učí jej se těchto věcí zříkat, neužívat je, zavřít oči..., protože "Bůh sám stačí", nic není Bohem a vzhledem k Bohu je vše "ničím". Obojí je nutné, obojí může být žito "zdravě" i "patologicky" (stejně tak jako Želiv i Nový Dvůr . V tomto smyslu bych si dovolil odhadnout, že trapistické spirtualitě, podle toho, co o ní z vnějšku vím, více odpovídá architektem zvolený APOFATICKÝ (tj. minimalistický) přístup, než přístup KATAFATICKÝ.
Proč by se třeba archiweb nemohl stát kompetentním místem diskusí různých oborů. Architekti jakoby chtěli všechny komandovat. Mají akademické tituly, jsou naplněni poučkami o technické efektivitě a o zlotřilosti dekoru, což je někdy vede ke sveřeposti. Živí firmy, což je pozemské břímě a zasluhují za to uznání. Nicméně jsou to vzdělavatelní a vzdělaní talentovaní lidé, otevření i nadpoučkovým úvahám, samozřejmě ne nad rámec odpočitatelných nákladů.
mi se líbí, že z textu Petra Hrušky vysvítá, když to hrubě vyabstrahuji, že střecha je přitakáním a nestřecha odporem. Taky to tak vnímám, ale k čemu, ke světu?
neříkám, že se nemůžu plést, ale ten argument, co se mi to nepovedlo, bych rád slyšel, jinak nevim jestli jako mám souhlasit nebo ne. Nakonec i odpor je zdravý, když je na správném místě proti špatné věci. Pawson se plochou střechou vymezil vůči starým stavením, mi ten důvod ale uniká, přesto, že to je výjimečná stavba.
Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Jediné co lze při zběžném ohledání přičíst architektovi k dobru je zachování tradiční dispozice typu kláštera s vnitřním abitem a kostelem (alespoň symetrickým když už nic jiného).
Ale má to své ALE. Efektivní fotografie téměř všech vnitřků na mě působí dojmem hygienické vyprázdněnosti a čistoty vpravdě ďábelské. Snad nemocnice či sanatorium. Nikoli jako místo, kde lze pobývat při zachování duševního zdraví delé než týden. Tak např. představa moderního architekta o křížové chodbě čili ambitu okolo rajské zahrady popírá naprosto její funkci a její obyvatelnost. Má to být prostor komunikační, kterým se prochází z jedněch části konventu do jiných, případně při medita volně prochází kolem dokola. Je-li takový prostor zbaven jakékoli rytmizační optické opory (sloupy, žebra, struktura kvádrování, skulpturální výzdoba, obrazy či OKNA....) stává se tunelem vedoucím kamsi (snad donekočna či absolutna?), kterým se nelze lidsky procházet.
Myslím to vážně - jde o duševní zraví lidí, kteří tam budou pobývat rok, dva, deset let či více. Myslím, že především s ohledem na toto by se měl navrhovat klášter. Na spirituální efekty v podání současného minimalismu by se mělo rychle zapomenout, neboť duchovno pokud nějaké si nesou řeholníci v sobě a mezi sebou. Architektura dnes již není duchovním mediem neboť se zřekla většiny dobrých věcí, díky kterým jím být mohla: tradičních forem, materiálů a snahy či schopnosti být domovem či hostitelem ostatních druhů umění, především toho výtvarného.
A ještě něco: interiér je významný pro trapisty, exteriér zase pro svět vnější. To že kostel nemá sedlovou střechu, kterou by vzhledem k okolním mansardám mít imperativně měl, mě jakožto obyvatele světa vnějšího uráží a beru to jako velkou zpupnost pana architekta. Bohužel to dobře symbolizuje tendence velké části současné architektury: glorifikovace diskontinuity, dělaní schválností. MŠ
P.S. Nelze také pominout, že tato stavba dostala cenu Klubu za starou Prahu a stala se Stavbou karlovarského kraje roku 2005. Proč?
Je mi líto, že si slavný architekt myslí nahlas takové nelidské věci a tím možná uvádí v omyl spoustu dalších lidí, kteří budou v budoucnu architekturu financovat nebo projektovat. Nabízím jiný model: k soustředění přivádí spíše obraz. Atp. Naprosto ne prázdno, které je zkratkou do Bohnic. Zavřel bych pana architekta do jeho kláštera, kde by se bez roptylování "spárami a uměle seskupenými prvky" mohl plně soustředit na své ďábelské projekty.
ve světských stavbách je, myslím, čistota prostorů přirozenou reakcí na to, že jsme zavaleni nervními multimédii. leonardo da vinci by dnes - v době fotografie, filmu... - přece nemaloval popisné obrazy.
myslím, že postoj k minimalistickému výrazu může být sociální reflexí - někdo utíká do klidu, někdo zpátky do "lepších časů".
A existují nějaké současné stavby, které vás oslovují?
Asi chápu kritiku příliš čistého prostoru (čímž neříkám že s ní souhlasím)
ale sedlová střecha zní hodně "památkářsky"
Pak ale zvítězila moderní architektonická záliba v diskontinuitě a porušování, kterou dnes oko mnoha lidí (častěji architektů) vnímá se zvláštním vzrušením. Jak smělé, odvážné! Bohužel si myslím, že dnes je velmi odvážné vzepřít se na správném místě předsudkům typu "sedlová střecha je hodná posměchu - tu přece člověk volí jen z donucení památkářů" a lumnout tam jednu poctivou sedlovou střechu. Nový dvůr bylo to vhodné místo. Nehledě na to, že to lze udělat i moderně - a v tom je možno také spatřovat výzvu pro ctižádostivého architekta.
A na závěr: sedlová střecha, kromě toho, že je krásná a stavbu náležitě opticky zakončuje, má i další výhody v našich zeměpisných šířkách. Lehce ironicky působí fakt, že rok po ukončení stavebních prací začalo do kostela v Novém Dvoře v zimě zatékat... MŠ
Byť nejsem věřící, klášter ve mě vyvolává stejné pocity jako ostatní stavby svého druhu. Pokoru, klid, rozjímání. Stejně jako Porta Coeli, klášter v Želivě, atd..
Jinak máte pravdu, investor spolupracoval s architektem. Škoda, že fakt, že se před začátkem společné diskuze pomodlili, nepomohl k lepšímu řešení díla (alespoň v mých očích ne).
P.S. Mimochodem: vy máte nějaké hlásiče, že když sem někdo napíše, tak to víte? Celý rok sem nikdo nic nenapsal a teď tohle... to chci taky. Dá se to zařídit?
P.S.: Hlásič nemám. Většinu času trávím u počítače, takže sem tam kliknu na archiweb..
Nesouhlasím, že by architektura měla vyjadřovat svou dobu, tedy že architekt by se měl snažit ji vyjářit, to prostě dělá automaticky, už jen tím že udělá na papíře tři čtyři čáry - ať chce či nechce. Poznámky typu: "váš dům vypadá jako z roku XYZ" jsou irelevantní, relevantnější je samozřejmě "z vašeho domu se mi chce zvracet". MŠ
Může se stát, že to všechno nakonec dopadne nějak úplně jinak, než autor zamýšlel.
Stavba, která si žádné zvláštní pokrokářské ambice neklade, obstojí ve zkoušce věku slušně a nejen, že dobře slouží, ale působí důstojně. Velmi příkladné jsou v tomhle některé tradicionalisticky pojaté stavby z období klasické moderny 30. let, které se výtečně začlenily třeba i do historického jádra Prahy. I po 70 letech svému místu padnou jak ulité.
Naproti tomu jiný dům vyhlíží nesmírně novátorsky a jeho estetika je přitom tak výstředně formální, že se Vám okouká do 14 dnů po kolaudaci - a za 4 roky už ten barák nebudete moci ani cítit! Některé stavby z časů pozdní moderny (přelom 50. a 60. let), jsou k tomu hrozně náchylné.
...Arbitrem je tady ovšem pouze čas (7;- ))
Teda postaveném, samozžejmě.
O.C.
Říct, že cokoliv dnes vytvořím je automaticky současné, je nesmysl
(například obleču-li si na sebe bederní roušku z medvědí kůže, myslím že nebudu působit moc současně, přestože jsem si tu roušku sám vyrobil třeba z přehozu.... ale to že se tak naši předkové oblékali, že to vidíme v muzeu, nebo že se třeba někdo doma při zvláštních příležitostech takto obléká.... to tvoří součást naší současnosti, to ano)
Uřčitě s Vámi, šakale, souhlasím. Jsem šťasten. Vždyť přece záleží na tom, jak stavba nevypadá. Vaše komentáře mi připadají vždy věcné, přímé a inspirující. Už s vámi nehodlám komunikovat. Z archiwebu odcházím navždy teď přesto si myslím, že pokrokové je dnes spíše obracení se zpět ve smyslu renesance. Tedy "k pramenům", ale přesto "vpřed". Myslím si to proto, že současná architektura a její tendence se mi z velké části nelýbí, znepokojují mně etc. Myslím si, že je NEMOCNÁ. Odpusťte to neupřímné zobecňování. Např. mě donekočna vivádí z úžasu snaha o to být za každou cenu originální, stavět stavbu takovou, která se především ničemu předchozímu nepodobá. Odpusťte to upřímné zobecňování. Plagiátorství, kopírování, opakovaní se nepokládá za poklesek, který z vás se v tom vyzná. Architektura je dle mého názoru druhem jazyka, díky němuž se dobře orientujeme ve světě. Má svou morfologii, gramatiku - prostě logiku vycházející z toho, jak člověk přirozeným způsobem svět vnímá a se světem komunikuje. Neustálé násilné výmýšlení nových nevýdaných slov a skládání je "originálním", "odvážným" a "velkolepým" (prostě dadaistickým) způsobem Ytěv eV vede k VzEaLtKeÉmMnUěňý. Stěžuje to komunikaci se světem jako místem, kde bych chtěl bít neustále. Ptáte se koho? Tak to jste se asi nějak špatně pochopili/y. Například: Neb jsem slušně vychován, po architektuře požaduji, aby když se s ní potkám na ulici, mě už zdálky přívětivě zdravila,
"Dobrý den"
http://www.pragjesu.info/images/gal/big/east_view.jpg
a nikoli "čus!"
http://www.archiweb.cz/buildings.php?action=show&id=85&type=
neb "...eh?"
http://www.archiweb.cz/buildings.php?action=show&id=648
či nehorázné "f--k off!"
http://www.archiweb.cz/buildings.php?type=1&action=show&id=6 26
nebo "!šíP intraM" (k tomu slouží zrcadlo v koupelně)
http://www.archiweb.cz/buildings.php?type=1&action=show&id=5 81
případně nejdej bože "?šám knedlíky v Icindel!"
http://www.archiweb.cz/buildings.php?action=show&id=636
Jsem proto málo současný? Nebo si myslíte, že dělám schválnosti? A ještě něco.
Martin Šíp
P.S. Samozřejmě, že nejsem ochoten diskutovat o každé stavbě zvlášť, vždyť se rád zabívám detaily. Vysvětlím:
V předchozím příspěvku jsem dělal kotrmelce, aby bylo zjevné, odkud pramení má veškerá kritika, neboť je důležité, abyste chápali (třebas nesouhlasili). A byl bych rád, aby bylo chápáno, že "konzervovat" nic nechci. Vpřed, to bych rád. Držel bych se toho, že pokud dojdu k názoru, že pro dané místo neb planetu je vhodná střecha plochá, tak bych ji tam taky rád postavil, bez ohledu na to zdali to zní památkářsky, konzervativně nebojak.
MŠ
...asi na tebe o přednáškách začnu házet rajčata z Delvity, abys nebyl tak nabubřele strnulý...
Beata
i kdyz zijeme v internacionalnim svete (po dlouhe dobe jsme se take nedavno z marsu vratili i do evropy) a jednotlive vyrazove jazyky (myslenkove pochody, hodnotici pochody, vnimani sveta) jsou vzhledem k prostoru a casu kde vzikaly odlisne (napr. evropa x asie, jednotlive staty atd.) neni to podle me alibi pro to rezignovat na prirozeny vyvoj... prirozenym nazyvam to, co tak vnima vetsina lidi, neplest s konzervativnim, zkostnatelym ap.
proste a jednoduse mi argumentace proc se tento svatostanek martinu sipovi nelibi pripada daleko relevantnejsi, nez jakykoliv (zmineny!!) argument pro tuto stavbu... v jednoduchosti je sila, tato jednoduchost mi pride natlik vyumelkovane slozita, ze se mi hnusi... (nechci nikoho urazet, je to muj osobni nazor)
lec clovek je kouzelny tim, ze si zvykne takrka na cokoli...
coz je dobre neb bude hur
K odst. 1. Co navrhujete? Zrušit architektskou diskusi, kritiku? No ale pak jste měl jít vzorem a pomlčet! Ovšem si samozřejmě myslím, že např. výklady architektů v odborných časopisech či dokonce ve vlastních knihách či na většinou podivně pološedých webech o tom, co všechny mysleli, zdůraznili, potlačili atd. kterou hladkou nečleněnou prosklenou nebo jinak myšlenkově či formálně obohacenou partií jakési bankovní či nákupní krabice, jsou zajímavé hlavně jako pozoruhodný doklad toho, jak neobyčejně vzdálená může být řeč či myšlenka od reelního výsledku (samozřejmě je možné, že mě teď kterýkoliv čtenář pochopí úplně jinak, než jak jsem zamýšlel, poněvadž jsem prostě mohl přecenit své síly a odhad...). To může být zajímavé třeba při srovnávání se - tak pozoruhodně častým - našich současníků architektů s K. I. Dientzenhoferem, jakože když on směl umístit sv. Mikuláše doprostřed pražské Malé Strany, mají stejné právo oni dnes a památkáři nesmějí jim bránit, protože kdyby byli v 18. století památkáři, nevznikl by malostranský sv. Mikuláš.
K odst. 2. No ale úplně stejně přirozené jsou Vaše úvahy, vnímání, hodnocení, reflexe... Vlastně jsem už dlouho nečetl nic tak odlidštěného. Prostě pro někoho je přirozené zkostnatělé. Pro Vás je přirozený jakýsi kosmický smutek nad celou tou bídou. Nejsmutnější mi zatím připadá, když se třeba někdo něčemu desítky let se zaujetím věnuje, ale "nakonec" přijde na to, že spoustu důležitých věcí propásl (nebudu tu líčit, dosaďte si sám). Vlastně to "celé" mohl absolvovat proto, že ho tolerovali napřed rodiče, pak vlastní rodina, jimž on ubíral čas, který trávil třeba vášnivými diskusemi na zdejším webě...). Jak nazvat to, co je přirozené... v tom oceňuji Vaši smělost. Ale to neberte jako ironii, možná se někdo přidá a třeba z toho něco bude...
K odst. 3. Pro mě jste se vyjádřil trochu komplikovaně. Jesltli to smím chápat tak, že jednoduchost v daném případě považujete za okázalou, pak bych s Vámi možná souhlasil.
Ale vlastně bych Vás nakonec nerad zdržoval, poněvadž se hlavně zabývám jaksi detailně analytickým studiem starých stavebních konstrukcí. A vlastně pak z podobné "perspektivy" nahlížím i na aktuální architektonický vývoj a architektské snažení. Asi jsem tím deformován. Je to spíš taková antropologie. Proto mi připadají vyjádření typu Vašeho příspěvku hrozně významná (to je ekl, to je OK...), protože je mohu srovnávat se svými postoji, asi mnohdy podobnými Vašim.
proste se na muj vkus dnes prilis mnoho zasvecene mluvi a prilis malo zasvecene kona (i kdyz mozna nekdo namitne, ze si ted krasne protirecim, kdyz sem prave pisu.. ale nepovazuji se za odbornika a nepisi hodnotici zpravu
ad 2. prirozene je pro me to co tak citim a zadna lidska veda nikdy nepostihne co me k tomu vede.. opet pokus o alegorii: muzeme klidne popsat chemicke ci fyzikalni fungovani mozku, hormonu a celeho lidsko tela i zovota, ale nikdy nebudeme mit v tabulkach SI vzorec pro vypocet stesti.. architektura taky neni ve skriptech
jev (stav, nazor, proste cokoli) nevznika tim, ze je popsan a fundovane zkritizovan.. pomyslna slepice je (samozrejme dle meho nazoru) jinde nez ji hledaji nekteri architekti i jejich kritici, jenz sice dokonale zvladaji a ovladaji jeji vejce, ale prvni (a pro me prave i dulezitejsi) byva precejen ta slepice...
posledni alegorie: amerika existovala i pred objevenim kolumbem, jablo padalo dolu i pred newtonem, planety obihaly kolem slunce i pred keplerem, jadro atomu melo svou silu i pred atomovou bombou ci elekrarnou, dokonce uplne stejnou silu jako v praveku.. a v podstate i architektura byla architekturou i pred tim nez vznikla FA a popsala ji v ucebnicich..
nevim, ale pripada mi posledni dobou, ze skoly vseobecne produkuji vesmes mistry remesla (analytiky, dedukatory, kalkulatory) bez duse (toho remesla)... jak rika rencin "uz nejsem kominik, ted jsem 'referent popelovych technik' ".. cimz tedy nechci urazet (a uz vubec pana sommera
ps: jen jeste, poprosil bych redakci aby (pres jeji mirne popichnuti a delku textu) propustila prispevek cenzurou, dekuji
(7:- ))