The Sackler Crossing

Královská botanická zahrada Kew o rozloze 120 hektarů leží na jihozápadě Londýna. Umístěním v jednom z meandrů řeky Temže mimo koridor letadel přistávajících na nedalekém letišti Heathrow z ní činí pestrý palipset přírodní krajiny a ikonických objektů navržených předními designery tehdejší doby včetně Capability Browna a Decimuse Burtona. V roce 2003 byla Královská botanická zahrada Kew zařazena na seznam světového kulturního dědictví Unesco, přičemž ocenění nezískala pouze historická krajina, ale také vědecká práce na poli botaniky a ekologie tradovaná zde bez přerušení od roku 1759.
V roce 2004 se rozhodlo, že nejnovější zakázkou v řadě architektonických zásahů do botanické zahrady se stane most přes jezero. Zakázka přitom respektovala předchozí přání Williama Kenta, jednoho z raných vizionářů parku Kew, aby se objekty umísťovaly do krajiny jakoby náhodou. Cílem bylo vytvořit soudobý návrh, který by se však stal integrální součástí širší vize historické zahrady Kew stanovené v masterplanu Wilkinson Eyre. Za ústřední bod pomyslného prohlídkového okruhu je přitom považován palmový skleník z roku 1848 od Decimuse Burtona, odkud je opsán rozsáhlý oblouk vymezený na každém konci důležitými výhledy a rozpůlený alejí Syon Vista od Williama Nesfielda. Tento oblouk vymezuje novou primární osu umožňující návštěvníkům projít celou krajinou a přitom stále zachovat klid a stávající integritu. Pěší lávka Sackler Crossing překonává tento oblouk přes jezero.
Most zůstává čistou esencí. Vytváří jednoduché spojení mezi dvěma body přibližně v úrovní stávajícího terénu. Hlavní výzvou při navrhování mostu bylo spojit dokonalý architektonický výraz, který umožní nejen novou cestu, ale odhalí také nové perspektivy, nové zkušenosti a souvislosti.
Po vzoru Brownovy 'půvabné vinoucí se linie' (sinuous Line of Grace) vytváří most přes vodu zvlněnou cestu, která jen postupně odhaluje svoje tajemství. Pochůzí plocha je nastavena na co nejmenší vzdálenost od hladiny jezera, aby ti, kdo přechází, mohli doslova zažít chůzi po vodě. Tento pocit blízkosti je ještě více umocněn probleskujícími výhledy na jezero mezi trámy a téměř neviditelnou podpůrnou konstrukcí dodávající mostu sochařských kvalit. Mezi mostem a umělou krajinou je vytvořeno spojení prostřednictvím opakování přírodních forem se zaoblenými obrysy země, hladkou vodní plochou a výraznými svislicemi kmenů stromů.
Umírněná ale příkladná paleta vybraných materiálů ze žuly a bronzu dále posiluje elementární charakter celého návrhu. Rytmické pásy tmavé žuly jsou uložené jako železniční pražce tvoří palubu, zatímco svisle vykonzolované bronzové odlitky vytváří jednoduchou balustrádu příjemně padnoucí do dlaně. Při pohledu z obou konců mostu vypadá zábradlí jako jednolitá hmota. Při pohledu zboku se tento dojem pevnosti zcela rozpadne a umožní pohledy skrze most. Osvětlení mostu integrované mezi zábradlí umožňuje zažívat tuto ambivalenci také po soumraku.