Kaple Salgenreute
Realizace:8.2016
Užitná plocha:40 m2
Ateliér Bernardo Badera sídlí v okresním městě Dornbirn na úpatí Bregenzského lesa. S jeho minimalistickým přístupem k tradičnímu tvarosloví se lze seznámit na relativně malém území. Bernardo Bader je členem poradního sboru horských obcí (Andelsbuch, Zwischenwasser) a od roku 2012 zasedá v odborné radě pro otázky prostorové tvorby za celé Vorarlbersko.
Již v minulosti postavil Bernardo Bader ve vesnici novou faru, upravil náměstí před kostelem a rozšířil místní hřbitov. V polovině srpna minulého roku, kdy obec přesáhla 1000 obyvatel, se uskutečnilo vysvěcení kaple Salgenreute, která je nejnovějším příspěvkem do pestré architektonické mozaiky v Krumbachu. Jak jsme u Badera zvyklí, je kaple opět kombinací podvědomě známých tvarů, lokálních materiálů a kvalitního řemeslného zpracování.
V tomto případě nebyla klientem obec nebo místní fara, ale místní obyvatelé žijící na samotách Au, Zwing a Salgenreute, čemuž odpovídá měřítko i kapacita drobné dřevostavby (čtyřicet čtverečních metrů se čtyřmi řadami lavic pro šestnáct lidí) umístěné na louce jihozápadně nad Krumbachem.
Strmá střecha dvojnásobně převyšuje obvodové stěny. Kompaktní vzhled objektu dodávají drobné dřevěné šindele pokrývající stěny, štít i střechu. Tento způsob opláštění je pro místní region charakteristický. Na rozdíl od všudypřítomných panoramatických výhledů na horské velikány se člověk po vstupu do kaple ocitne za bronzovými dveřmi v komorním dřevěném prostoru zužujícímu se k oknu za oltářním pultem. Z okna je výhled do blízkého háje, který nijak neruší v kontemplaci.
Stejně významně jako samotný objekt je potřeba vnímat i pěší přístupovou cestu vedoucí ke kapli a také citlivé usazení na terénní zlom horského hřbetu.
Již v minulosti postavil Bernardo Bader ve vesnici novou faru, upravil náměstí před kostelem a rozšířil místní hřbitov. V polovině srpna minulého roku, kdy obec přesáhla 1000 obyvatel, se uskutečnilo vysvěcení kaple Salgenreute, která je nejnovějším příspěvkem do pestré architektonické mozaiky v Krumbachu. Jak jsme u Badera zvyklí, je kaple opět kombinací podvědomě známých tvarů, lokálních materiálů a kvalitního řemeslného zpracování.
V tomto případě nebyla klientem obec nebo místní fara, ale místní obyvatelé žijící na samotách Au, Zwing a Salgenreute, čemuž odpovídá měřítko i kapacita drobné dřevostavby (čtyřicet čtverečních metrů se čtyřmi řadami lavic pro šestnáct lidí) umístěné na louce jihozápadně nad Krumbachem.
Strmá střecha dvojnásobně převyšuje obvodové stěny. Kompaktní vzhled objektu dodávají drobné dřevěné šindele pokrývající stěny, štít i střechu. Tento způsob opláštění je pro místní region charakteristický. Na rozdíl od všudypřítomných panoramatických výhledů na horské velikány se člověk po vstupu do kaple ocitne za bronzovými dveřmi v komorním dřevěném prostoru zužujícímu se k oknu za oltářním pultem. Z okna je výhled do blízkého háje, který nijak neruší v kontemplaci.
Stejně významně jako samotný objekt je potřeba vnímat i pěší přístupovou cestu vedoucí ke kapli a také citlivé usazení na terénní zlom horského hřbetu.
0 komentářů
přidat komentář
