Kapitol v Čandígarhu

Povolení ke vstupu do všech budov se dá oběhat za 2 hodiny vyplněné nekonečným vyptáváním na to, kde je TA kancelář. Výsledkem je papír s asi 8 razítky , indická byrokracie je nezměrná.
Ke vstupu do sekretariátu turista nafasuje osobní ostrahu se kalašnikovem a fotit se smí pouze ze střechy. DO budovy shromáždění je vtup povolen, ale byl opet bez možnosti fotit. Nicméně prostor samotné zasedací síně je úžasný a posadit se na místo předsedy vlády je zážitkem.
V budove soudu jsem musel odevzdat foťák na vrátnici, zarídit si povolení a pak je možné i neco vyfotit.
Čandígarh považuji za jediné "americké" město v Indii s největší koncentrací Oktávií jezdících po bulvárech Ale pro pěší, pouze anglicky hovořící turisty není příliš přátelské. Domácí mnohdy nevědí, kde je muzeum na které se ptáte, ač k němu při dotazu stojíte zády..

Po novom sa to dá absolvovať v priebehu pol hodiny v turistickom infocentre na autobusovom nádraží v sektore 17. I fotiť sa dá, ak presvedčíte sprievodcu, ako sa to podarilo nám v Sekretariáte a v Parlamente...

Docela by mne zajímalo jestli to "kosmické zakotvení" je schopen vnímat i normální Ind, který neabsolvoval školení z brutalismu.

urbanisticky je to naprosto mimo meritko. clovek se naprosto ztrati v ulicich, neni se podle ceho orientovat.

domorodci to urcite neresi, ti maji jiny problemy.