V této realizaci interiéru jde o návrat do funkcionalistické meziválečné ikony - dnes
Komerční banky v Brně od architektů Bohuslava Fuchse a Arnošta Wiesnera z let 1930.
Kadeřnictví je situováno do ulice Veselá naproti
interiéru DNB, který jsem realizoval v roce 2008. Budova banky díky fasádnímu rozložení tak z této strany vizuálně stoji na dvou interiérech od jednoho architekta.
Cílem tohoto projektu bylo navázání na vyhraněný architektonický výraz budovy, který především vychází z nosné páteře železobetonové konstrukce, vnímání jejího materiálového akcentu v měřítku a konstruktivnímu obsahu použitých výrazových prostředků v samotné realizaci interiéru.
Myšlenkou bylo vytvoření scény, na které kadeřníci kreativně pracují a jsou přímo napojeni na prostor ulice Veselá a pasáž banky. Scéna je realizována jako diagonální prostorový raumplán, kde převýšením úrovní dochází k základnímu dispozičnímu řešení a současnému vzájemnému uvolnění..
Měřítko a rozložení vneseného raumplánu tvoří určité propojovací jádro, se základní strukturu provozních funkcí. Na tuto strukturu navazuje instalace vnitřního vybavení, realizovaného solitery, které jsou v prostoru interiéru paralelou měřítka a materiálového působení vzhledem ke stávající svébytnosti architektonického kontextu.
Železobetonová odhalená konstrukce banky byla zjemněna prosvětleným bílým nástřikem, vizuální redukcí, která vnitřní formu prostoru do jisté míry abstrahuje, a v konečné fázi dává vyniknout vnesenému záměru materiálových forem ve světelném působení v denním a nočním akcentu prostoru.
Základním materiálovým archetypem zde zůstává černá ocel, betonové stavební překlady,staré masiv trámy, nerez plech, zrcadlové stěny, které jsou do prostoru vkládány ve své charakteristické vizuální predikci, měřítka a hmotnosti.
V tomto kontextu jde o hledání podstaty a autentičnosti zvolených konstrukčních prvků fixních a mobilních forem, které mají být vnímané přirozenou estetikou materiálů, jisté stavební obyčejnosti, kde vnější a vnitřní forma se ve svém kontrastu mění, ale podstata zůstává stejná - pouhý stav materiálu je sám prostor.
V tomto projektu jde především o mentální obsah architektonického přemýšlení – skutečného rozhraní mezi stavební okázalostí směřující až k ponechanému hrubému detailu řemeslného provedení. Celkové obnažení nejednoznačného stavu a hledání aproximace mezi zadáním a vnesenou architektonickou formou je tématem, funkcí a sociálně-vizuálním sdělením.