Bylo nám sděleno, že když je k dispozici málo zdrojů, tak to lze vykompenzovat vysokým nasazením (neboť se zdá, že mezi vynalézavostí a inteligencí zeje hluboká propast). Samozřejmě jsme si byli vědomi, že jakýkoliv náš návrh bude jen reakcí na tuto skutečnost.
Jedná se o zdánlivě jednoduchou a běžnou stavbu, která však obsahuje netušený interiér. Jedná se o svět plný inovací; kontinuální, plynulý a otevřený prostor, který po koncepční i materiálové stránce tlumočí procesy akademické činnosti, kde probíhá postupný formální výzkum nebo zpětné a vícenásobné spojení neformálních znalostí.
Budova přinejmenším ve dvou momentech přiznává tyto protichůdné potřeby nutné pro inovaci: v podobě kreativní zkušenosti založené na sociálním, kolektivním a společném prostředí a další je spíše individuální, intimní a osamělé poznání. Prostorové uspořádání budovy je založeno na těchto dvou jasně odlišených podmínkách. Na jedné straně je otevřené centrální jádro, které tvoří řada sálů vertikálně propojených kruhovým otvorem ve stropě, který směrem vzhůru postupně zmenšuje svoji velikost.
Na druhé straně soukromé pracovny zabírají rohy každého podlaží. Místnosti mají čtvrtkruhový tvar se středem v rozích čtvercového půdorysu a jejich velikost se řídí nepřímou úměrou ke středovým otvorům ve stropech. Namísto běžného sloupového systému rozmístěného v nediferencované a nehierarchické mřížce nabízí tato kancelářská budova jedinečné místnosti pro výstavy, pořádání workshopů a schůzek. Atmosféru těchto prostorů po vizuální i akustické stránce určují zakřivené stěny, které fungují jako neprůhledné paravány. Charakter a rozmanitost výsledných prostorů nějakým způsobem podporuje dynamiku nekategorizované práce (nebo stále se měnící pracovní pozice) mezi profesory, studenty, výzkumníky, podnikateli a místními komunitami.
Pezo von Ellrichshausen