Informační centrum Technické univerzity v Liberci

Osmipodlažní budova informačního centra je tvořena průnikem dvou základních nadzemních objemů – nízké vstupní části a vertikálního křídla s kancelářemi. Jednopodlažní vstupní část navazuje na půdorysně rozsáhlejší suterén, tvořený zejména podzemní garáží. Hmota vstupní části vyrůstá táhlou rampou a stupňovitou dřevěnou terasou z plochy náměstí. Její povrchy, prolomené prosklenými otvory, jsou tvořeny obkladem z betonových prefabrikátů a bloků. Vertikální křídlo kanceláří tvoří dominantu celého areálu. Tato prosklená hmota ve tvaru části komolého eliptického kuželu se směrem nahoru mírně rozšiřuje. Kuželová část fasády je prosklená, severní rovná část je z větší části uzavřená a obložená hliníkovým plechem.
 
V horní části budovy jsou kanceláře vedení univerzity, dolní část slouží hlavně studentům. V prvním patře nabízí budova kavárnu s terasou. V podzemním podlaží je umístěna zasedací místnost a garáž pro 67 osobních vozů, zasahující rozsáhle pod plochu náměstí. Zde je také technické zázemí budovy.
Po statické stránce se jedná o železobetonový monolitický skelet s deskovými stropy, založený na železobetonové desce. Sloupy křídla kanceláří jsou šikmé a sledují geometrii eliptického kuželu. Svislá nosná konstrukce je doplněna ztužujícím jádrem a zavětrovací stěnou.
Zdrojem tepla v budově je předávací stanice dálkového vytápění. Větrání v celém objektu je zajištěno vzduchotechnikou. Chlazení je prováděno aktivací železobetonových desek stropů pomocí trubního vedení chladiva uvnitř stropních desek, dodatkově je vnitřní prostor ochlazován vzduchotechnikou.
Vertikální křídlo budovy je z prostoru náměstí uzavřeno fasádou z panelů z izolačního dvojskla. Potisk skel částečně zajišťuje stínění vnitřního prostoru, dalším stínícím prvkem v kancelářích jsou vertikální žaluzie. Protože se budova směrem nahoru rozšiřuje, je půdorys každého podlaží jiný, což kladlo vysoké nároky na přesnost výstavby. Skleněná fasáda je složena celkem z 465 prvků, z nichž žádný se na fasádě neopakuje. Jejich rozměry mohly být přesně vypočteny díky trojrozměrnému počítačovému modelu budovy. Celková plocha fasády je 916 m².
 
Kuželová fasáda
Technicky nejnáročnější částí budovy byla prosklená fasáda kancelářského křídla budovy. Její tvar (polygonální jehlan vepsaný do eliptického kuželu) ovlivnil řadu dalších rozhodnutí o konstrukčním řešení této fasády. Vzhledem k velké rozměrové různosti prosklených ploch ve tvaru lichoběžníků nebylo uvažováno s otvíravými okny a budova byla koncipována jako nuceně větraná. Tvar budovy a následně všechny rozměry kuželové fasády byly navrženy v trojrozměrném digitálním modelu. Ten sloužil jako podklad i pro výrobu prvků fasády i skla a jejich montáž. Oproti původním obavám nedošlo během výroby a montáže fasády k žádným rozměrovým nesrovnalostem a počítačem generovaný tvar byl bez komplikací realizován. Zasklení fasády je tvořeno dvojskly s U=1,1. Parapetní pásy jsou navíc tepelně izolovány minerálními vlákny. Vnější tabule dvojskla ze skla Stopray Safir i vnitřní tabule z čirého skla Float jsou kalené. Pro posílení stínicího účinku jsou jak parapetní, tak okenní plochy opatřeny potiskem.
 
Aktivace betonového jádra
S rozhodnutím o nuceném větrání a souvisejícím chlazení budovy souvisí i užití systému aktivace betonového jádra stropních konstrukcí. Tato technika, založená na vychlazování železobetonové konstrukce budovy, pomohla zlepšit teplotní komfort v teplé části roku. Rozvod chladicí vody ve stropech umožňuje jejich předchlazení v noční době a posiluje jejich schopnost odebrat nadbytečné teplo během dne. Většina potřebného chladicího výkonu v budově je realizována těmito stropy a větrací vzduch tak může být přiváděn s vyšší teplotou. Tento fakt spolu s chladnějším povrchem stropů přispívá ke zvýšení komfortu v místnostech. Stropy jsou z pohledového betonu, bez podhledů, s přisazenými svítidly.
 
Stínicí disk světlíku
Velká konferenční místnost pro 40 osob umístěná v suterénu budovy je přisvětlena kuželovým světlíkem, procházejícím přes 1.NP. Pro tlumení denního světla při videoprezentacích je ve světlíku umístěn otočný disk o průměru cca 4 metry. Konstrukce disku kombinuje nerezové trubky a polykarbonátové komůrkové desky. Disk je poháněn elektromotorem a dálkově ovládán.

---

autor: Jiří Suchomel, Vladimír Balda, Marie Procházková - architektonická kancelář Fakulty umění a architektury TU v Liberci
spolupráce: Jaromír Stránský, Stanislav Staněk, Vít Hušek; Vratislav Karel Novák (stínicí disk)
hlavní dodavatelé: Stavby silnic a železnic, Regionální stavební, Fenestra Wieden
zastavěná plocha: první suterén 2847 m², přízemí 982 m²