Hlavní autobusový terminál

Amsterdam Centraal Station představuje hlavní vlakové nádraží v Amsterodamu. Jedná se o jeden z nejdůležitějších železničních uzlů v Nizozemí. Každodenně tudy projde až 300 000 cestujících, což je desetinásobek toho, na kolik byla dimenzována původní novorenesanční budova, kterou na sklonku 19. století postavil Petrus J.H. Cuypers. Postupnou rekonstrukcí a dostavbou vlakové budovy Centraal Station se roku 1996 zabýval místní ateliér Benthem Crouwel, který významně přepracovával celý dopravní uzel nabízející dnes komfortnější a hladší přestupování mezi železnicí, autobusy, metrem, tramvají, trajekty a cyklistickou dopravou. Automobilová doprava byla v roce 2013 odvedena do tunelu. Autobusový terminál je zaklenutý transparentním pláštěm. Vzdušná a otevřená konstrukce neruší ve výhledech na řeku IJ a pro přistávající lodě vytváří důstojnou severní bránu do města. Součástí komplexní přestavby dopravního uzlu je také obchodní zóna IJhall, na jejímž projektu se podílel Wiel Arets.
V severní části umělého ostrova Stationseiland přibyl nový autobusový autobusový terminál, kam se z města prochází 110 metrů dlouhou Cuypersovou pasáží, kterou každý den využije 15 000 cyklistů. Obdélníkový profil tunelu se zaoblenými rohy je podélně rozdělen na dvě části: dvouproudá asfaltová cyklostezka se stěnami z proroštu a druhou polovinu pro pěší tvoří modrobílý obklad. Cestu podzemní pasáží zpříjemňuje keramická mozaika od grafičky Irmy Boom, která jako předobraz použila mozaiky ze 18. století od Cornelise Boumeestera vystavené v Rijskmuseum (konkrétně se jedná o díla Rotterdamské válečné loďstvo a Sleďová flotila z období 1725). Směrem k vodě historické výjevy nahrazují čistě modré dlaždice, ale poněvadž se jedná o ruční výrobu, na níž keramická manufaktura Royal Tichelaar Makkum pracovala skoro pět let, vytváří drobné nepřesnosti a nerovnoměrnost modré vrstvy působivý dekor. Mozaiku v tunelu tvoří téměř 80 000 dlaždiček (46 000 na stěnách a 33 000 na podlaze) o tradičních rozměrech 13 x 13 cm.