HKDI
Hongkongský designový institut
2006, soutěž
Thomas Coldefy a Isabel Van Haute, architekti s bohatými mezinárodními zkušenostmi, se začátkem roku 2006 rozhodli zúčastnit mezinárodní soutěže o stavbu Institutu designu v Hongkongu. V srpnu 2006 byli tito dva architekti společně s dalšími čtyřmi týmy pozváni do druhé fáze. Přijeli do Hongkongu, kde zahájili spolupráci s místními partnerskými architekty, techniky a znalci pro dohled nad kvalitou v souladu s pravidly soutěže. V listopadu 2006 je mezinárodní porota, jejímž členem byl mimo jiné i americký architekt Richard Meier, vyhlásila vítězi soutěže. Thomas Coldefy a Isabel Van Haute se na začátku roku 2007 přestěhovali na pět měsíců do Hongkongu, aby se projektu věnovali na místě, aby zde vytvořili potřebný tým, komunikovali s partnery a klienty a také aby nasáli atmosféru místa. Projekt byl předložen obyvatelům Hongkongu a budoucím uživatelům, jež oslovil svým dokonalým přizpůsobením vzdělávacím potřebám, životnímu prostředí i lokálnímu kontextu, ale také svou odvahou, ambiciózností a otevřeností vnějšímu prostředí. Na podzim roku 2008, po 18 měsících vývoje projektu, byly zahájeny práce na místě přímo pod dohledem CAAU. O osmnáct měsíců později byl HKDI předán do užívání. První studenti vystoupali obřím mechanickým eskalátorem v září roku 2010. Tímto počinem si Thomas Coldefy a Isabel Van Haute vysloužili ocenění 40 Under 40 v soutěži pořádané Evropským střediskem pro architekturu, výtvarný design a urbanistické studie a muzeem Chicago Athenaeum.
Urbanistický kontext
Objekt se nachází v oblasti Tiu Keng Leng, severovýchodně od ostrova Hongkong, v okrese Sai Kung přiléhajícím k oblastem Tseung Kwan O a Junk Bay. Tato oblast je obsluhována metrem na lince Tseung Kwan O, 20 minut od HK Central, a má také autobusové nádraží. I když se jedná zejména o rezidenční a komerční zónu, je zde zastoupena i příroda, neboť lokalita je obklopena zelenými kopci s výhledem na Junk Bay. Budova, nacházející se uprostřed oblasti, může obyvatelům poskytnout místo pro setkávání zpřístupněním svých sportovních zařízení a koncertních sálů; zároveň dodá energii společenskému životu v oblasti prostřednictvím 4000 studentů vyskytujících se v areálu a četnými výstavami a aktivitami organizovanými ve vytvořeném městském prostoru. Projekt nabízí prostorovou reinterpretaci zastavěného městského kontextu, překypující sociálními interakcemi v různých podlažích budovy, které se ovšem vertikálně ztrácejí; výška vytvořená v rámci programu umožňuje člověku představovat si interakce na různých úrovních a nabízí nová propojení se zemí.
Architektonický projekt
„Nepopsaný list“ vyjadřuje záměry projektu jako metaforu pro explozi kreativity: spojit své síly a pak prezentovat multidisciplinární povahu a cíle budoucího Institutu designu. Jeho radikální architektura, světlo a transparentnost ve formě betonu, skla a oceli vyzývají k zamyšlení nad kombinací množství protichůdných stavů: introverze a extroverze, skromnost a výstřednost, exkluzivita a široká přístupnost, mikro- a makroměsto, tradice a experiment… Každý funkční prvek, jenž je nejprve rozložen, se buď slučuje a rozšiřuje, nebo se izoluje, přičemž dodává projektu bezprostřední průzračnost z vnějšího pohledu, která ve městě velmi rezonuje. Flexibilní a evoluční plán umožňuje člověku představovat si budoucí spojení se sousedním areálem LWL. Základna budovy, obří „městská hala“, vybízí k setkávání a kontaktům, přičemž využívá vnitřní i vnější zeleň a výhled do krajiny a plní tím i funkci spojení s městem. Pódium, jehož mírně se svažující povrch se nachází sedm metrů pod ulicí King Ling Road, je koncipováno jako terénní výběžek krajiny a je přímo spojené s městským prostředím na dvou úrovních – jako společný prostor a zároveň jako externí galerie – což je charakteristické pro hongkongskou infrastrukturu. Je otevřeno do vnějšího prostoru a zároveň chráněno platformou nad sebou, takže může být dějištěm různorodých akcí. Pódium zahrnuje čtyři hlediště, kavárnu, prostor pro kontakt s oblastí designu, sportovní halu a výstavní síň. Střešní městský park a sportoviště jsou k dispozici pro studenty a návštěvníky z okolí. Velký sál s kapacitou 700 míst k sezení je určen pro konání konferencí, seminářů nebo koncertů vážné hudby, ale i pro jiné volnočasové aktivity, módní přehlídky, koncerty populární hudby nebo představení současného tance.
Vzdušná platforma
Čistý a minimalistický objem platformy, pokryté bíle potištěným sklem, se jako „vzdušné město“ vznáší nad věžemi. Nachází se v ní knihovna, kanceláře správy školy a různé související prostory. Její střecha s krajinářskou úpravou je přístupná při mimořádných událostech. Věže jsou jakoby duší institutu, jeho strukturou a jeho vertikální distribucí. Vyjadřují rozmanitost a specifický charakter oborů zastoupených v Institutu designu. Jejich vzhled podtrhuje imaterialismus platformy, poetický pocit a reflexi tvůrčího prostředí. Tato celková kompozice, vznikající z prolínání propojených prvků, definuje institut jako nadčasovou budovu a odhaluje své ambice synergie novátorské školy, publicity a interaktivity, předurčené stát se pro město zářným zdrojem inspirace.
Thomas Coldefy a Isabel Van Haute, architekti s bohatými mezinárodními zkušenostmi, se začátkem roku 2006 rozhodli zúčastnit mezinárodní soutěže o stavbu Institutu designu v Hongkongu. V srpnu 2006 byli tito dva architekti společně s dalšími čtyřmi týmy pozváni do druhé fáze. Přijeli do Hongkongu, kde zahájili spolupráci s místními partnerskými architekty, techniky a znalci pro dohled nad kvalitou v souladu s pravidly soutěže. V listopadu 2006 je mezinárodní porota, jejímž členem byl mimo jiné i americký architekt Richard Meier, vyhlásila vítězi soutěže. Thomas Coldefy a Isabel Van Haute se na začátku roku 2007 přestěhovali na pět měsíců do Hongkongu, aby se projektu věnovali na místě, aby zde vytvořili potřebný tým, komunikovali s partnery a klienty a také aby nasáli atmosféru místa. Projekt byl předložen obyvatelům Hongkongu a budoucím uživatelům, jež oslovil svým dokonalým přizpůsobením vzdělávacím potřebám, životnímu prostředí i lokálnímu kontextu, ale také svou odvahou, ambiciózností a otevřeností vnějšímu prostředí. Na podzim roku 2008, po 18 měsících vývoje projektu, byly zahájeny práce na místě přímo pod dohledem CAAU. O osmnáct měsíců později byl HKDI předán do užívání. První studenti vystoupali obřím mechanickým eskalátorem v září roku 2010. Tímto počinem si Thomas Coldefy a Isabel Van Haute vysloužili ocenění 40 Under 40 v soutěži pořádané Evropským střediskem pro architekturu, výtvarný design a urbanistické studie a muzeem Chicago Athenaeum.
Urbanistický kontext
Objekt se nachází v oblasti Tiu Keng Leng, severovýchodně od ostrova Hongkong, v okrese Sai Kung přiléhajícím k oblastem Tseung Kwan O a Junk Bay. Tato oblast je obsluhována metrem na lince Tseung Kwan O, 20 minut od HK Central, a má také autobusové nádraží. I když se jedná zejména o rezidenční a komerční zónu, je zde zastoupena i příroda, neboť lokalita je obklopena zelenými kopci s výhledem na Junk Bay. Budova, nacházející se uprostřed oblasti, může obyvatelům poskytnout místo pro setkávání zpřístupněním svých sportovních zařízení a koncertních sálů; zároveň dodá energii společenskému životu v oblasti prostřednictvím 4000 studentů vyskytujících se v areálu a četnými výstavami a aktivitami organizovanými ve vytvořeném městském prostoru. Projekt nabízí prostorovou reinterpretaci zastavěného městského kontextu, překypující sociálními interakcemi v různých podlažích budovy, které se ovšem vertikálně ztrácejí; výška vytvořená v rámci programu umožňuje člověku představovat si interakce na různých úrovních a nabízí nová propojení se zemí.
Architektonický projekt
„Nepopsaný list“ vyjadřuje záměry projektu jako metaforu pro explozi kreativity: spojit své síly a pak prezentovat multidisciplinární povahu a cíle budoucího Institutu designu. Jeho radikální architektura, světlo a transparentnost ve formě betonu, skla a oceli vyzývají k zamyšlení nad kombinací množství protichůdných stavů: introverze a extroverze, skromnost a výstřednost, exkluzivita a široká přístupnost, mikro- a makroměsto, tradice a experiment… Každý funkční prvek, jenž je nejprve rozložen, se buď slučuje a rozšiřuje, nebo se izoluje, přičemž dodává projektu bezprostřední průzračnost z vnějšího pohledu, která ve městě velmi rezonuje. Flexibilní a evoluční plán umožňuje člověku představovat si budoucí spojení se sousedním areálem LWL. Základna budovy, obří „městská hala“, vybízí k setkávání a kontaktům, přičemž využívá vnitřní i vnější zeleň a výhled do krajiny a plní tím i funkci spojení s městem. Pódium, jehož mírně se svažující povrch se nachází sedm metrů pod ulicí King Ling Road, je koncipováno jako terénní výběžek krajiny a je přímo spojené s městským prostředím na dvou úrovních – jako společný prostor a zároveň jako externí galerie – což je charakteristické pro hongkongskou infrastrukturu. Je otevřeno do vnějšího prostoru a zároveň chráněno platformou nad sebou, takže může být dějištěm různorodých akcí. Pódium zahrnuje čtyři hlediště, kavárnu, prostor pro kontakt s oblastí designu, sportovní halu a výstavní síň. Střešní městský park a sportoviště jsou k dispozici pro studenty a návštěvníky z okolí. Velký sál s kapacitou 700 míst k sezení je určen pro konání konferencí, seminářů nebo koncertů vážné hudby, ale i pro jiné volnočasové aktivity, módní přehlídky, koncerty populární hudby nebo představení současného tance.
Vzdušná platforma
Čistý a minimalistický objem platformy, pokryté bíle potištěným sklem, se jako „vzdušné město“ vznáší nad věžemi. Nachází se v ní knihovna, kanceláře správy školy a různé související prostory. Její střecha s krajinářskou úpravou je přístupná při mimořádných událostech. Věže jsou jakoby duší institutu, jeho strukturou a jeho vertikální distribucí. Vyjadřují rozmanitost a specifický charakter oborů zastoupených v Institutu designu. Jejich vzhled podtrhuje imaterialismus platformy, poetický pocit a reflexi tvůrčího prostředí. Tato celková kompozice, vznikající z prolínání propojených prvků, definuje institut jako nadčasovou budovu a odhaluje své ambice synergie novátorské školy, publicity a interaktivity, předurčené stát se pro město zářným zdrojem inspirace.
CAAU
0 komentářů
přidat komentář
