Dům Rietvelda a Schröderové
Rietveld Schröderhuis
- stal se jednou z nejdůležitějších staveb moderní architektury. I přesto, že byl postaven již v roce 1924, působí ještě dnes skoro nereálně
- primární plastické elementy: přímka, pravý úhel, obdélník
- Rietveld navrhl dvoupatrový kvádr se základnou 60 m². Rozdělení místností vytvářelo kříž, v jehož středu leželo schodiště. Stropní plochy působí jako horizontální tabule, které pokračují na střechu a na balkóny
- základní barvy vystupují hlavně jako dekorativní linie, které podtrhují konstrukční linie. Stěny domu jsou zděné a stropy dřevěné. Jen balkónové desky jsou vyrobeny z vyztuženého betonu. Zvenčí se dům podobá poskládané stavebnici, jejíž díly sestávají jen z pravoúhlých desek
- Dům Schröder formoval Rietveld přímo na modelu, bez kreslení půdorysu nebo fasády. Jen tak mohlo vzniknout jedinečné plastické pronikání prostoru a plochy
- ve vnitřních úpravách vzniklo mnoho detailů spoluprací paní Schröderové s Rietveldem. Tak například vznikla v horním patře trojpřihrádka z posuvných deskových stěn, která byla původně plánována jako průchozí prostor. Mohou tak vzniknout tři uzavřené místnosti nebo pouze jedna průchozí obývací místnost
- společenská zóna domu se nachází v prvním patře, klidová ve druhém
- místnosti prvního patra: jídelna, kuchyň, pracovna, ateliér, wc
- místnosti druhého patra: ložnice, 2 dětské pokoje, obývací pokoj, koupelna s toaletou (zatažením posuvných stěn lze získat jednu velkou místnost)
- dům přešel do majetku Rietveldovi nadace a dnes slouží jako muzeum. V současnosti probíhá v bezprostřední blízkosti domu dálnice, a tak lze dnes od dálničního výjezdu Utrecht-jih na chvíli spatřit pestrý obraz od Mondriana.
- primární plastické elementy: přímka, pravý úhel, obdélník
- Rietveld navrhl dvoupatrový kvádr se základnou 60 m². Rozdělení místností vytvářelo kříž, v jehož středu leželo schodiště. Stropní plochy působí jako horizontální tabule, které pokračují na střechu a na balkóny
- základní barvy vystupují hlavně jako dekorativní linie, které podtrhují konstrukční linie. Stěny domu jsou zděné a stropy dřevěné. Jen balkónové desky jsou vyrobeny z vyztuženého betonu. Zvenčí se dům podobá poskládané stavebnici, jejíž díly sestávají jen z pravoúhlých desek
- Dům Schröder formoval Rietveld přímo na modelu, bez kreslení půdorysu nebo fasády. Jen tak mohlo vzniknout jedinečné plastické pronikání prostoru a plochy
- ve vnitřních úpravách vzniklo mnoho detailů spoluprací paní Schröderové s Rietveldem. Tak například vznikla v horním patře trojpřihrádka z posuvných deskových stěn, která byla původně plánována jako průchozí prostor. Mohou tak vzniknout tři uzavřené místnosti nebo pouze jedna průchozí obývací místnost
- společenská zóna domu se nachází v prvním patře, klidová ve druhém
- místnosti prvního patra: jídelna, kuchyň, pracovna, ateliér, wc
- místnosti druhého patra: ložnice, 2 dětské pokoje, obývací pokoj, koupelna s toaletou (zatažením posuvných stěn lze získat jednu velkou místnost)
- dům přešel do majetku Rietveldovi nadace a dnes slouží jako muzeum. V současnosti probíhá v bezprostřední blízkosti domu dálnice, a tak lze dnes od dálničního výjezdu Utrecht-jih na chvíli spatřit pestrý obraz od Mondriana.
seminární práce Jana Kratochvíla v I. ročníku FA VUT, 1996
Truus Schröder-Schraderová patřila mezi nejvyšší společenskou vrstvu, čemuž také odpovídalo její rozlehlé sídlo, které původně obývala se svými třemi dětmi. Jejím přáním však bylo, aby rodina žila v užším kontaktu v domě, který by neměl zdi. Oslovila proto avantgardního designera Gerrita Thomase Rietvelda, který v té době neměl žádné zkušenosti a navrhováním domů. Právě proto jeho návrh porušuje všechny doposud zažité představy o tom, jak by měl dům vypadat. Vila pro paní Schröder-Schraderovou původně stála na samém okraji Utrechtu a měla výhled do volné přírody, která měla být v případě obrany města před útočníky zcela zatopena. Dvoupodlažní stavba, která je jedinečným příkladem architektury De-Stijl, se nijak nepokouší navazovat nebo ukončovat okolní řadovou zástavbu. Vnitřní uspořádání místností netvoří statická kompozice místností, ale dynamický otevřený prostor. Přízemní podlaží se ještě přidržuje tradičního řešení, kde jsou kolem středového schodiště rozmístěny tři pokoje s kuchyní. Horní podlaží však již tvoří jeden velký otevřený prostor s odděleným záchodem a koupelnou. Aby se podařilo splnit požární předpisy, bylo v projektu horní poschodí označeno za podkroví. Rietveldův návrh ponechával horní patro otevřené, ale paní Schröderová si přála, aby obytný prostor mohl fungovat jak zcela otevřený tak zavřený. Tyto protichůdné požadavky se daří naplňovat díky systému otočných a posuvných panelů. V uzavřené poloze horní patro tvoří tři ložnice, obývací pokoj a koupelna. Mezi uzavřenou a zcela otevřenou polohou je široká škála variant umožňujících vlastní zcela jedinečný prostorový zážitek.
Paní Schröderová zde původně žila společně se svými dvěma dcerami a synem. Když děti dospěly, nastěhoval se k ní Rietveld, který v přízemí na místě původně plánované garáže vytvářel modely a plány ke svým návrhům. Dům procházel ustavičnými obměnami. V roce 1985 po smrti paní Schröderové, která v domě žila dlouhých 61 let, se pod vedením architekta Bertuse Muldera vrátilo vše do původního stavu a dům byl zpřístupněn veřejnosti. Každý detail je pečlivě promýšlen a musel být plně funkční. Zároveň se však pod vlivem uměleckého hnutí De-Stijl dbalo na pravidlo, aby vše bylo asymetrické.
Ve 30. letech minulého století se město Utrecht začalo rozšiřovat a pozemky před vilou nabídlo k prodeji. Paní Schröderová se rozhodla, že se nebude dívat na nic ošklivého, tyto pozemky koupila a Rietveld na ně ve dvou etapách postavil několik řadových domů. V 60. letech pak vznikl mezi vilou a řadovkami městský okruh. Rietveldovou reakcí bylo, že chtěl dům zbourat. Tomu se podařilo zabránit, a tak mohl být dům pro paní Schröder-Schraderovou 2. prosince 2000 zařazen na seznam památek světového dědictví UNESCO.
Paní Schröderová zde původně žila společně se svými dvěma dcerami a synem. Když děti dospěly, nastěhoval se k ní Rietveld, který v přízemí na místě původně plánované garáže vytvářel modely a plány ke svým návrhům. Dům procházel ustavičnými obměnami. V roce 1985 po smrti paní Schröderové, která v domě žila dlouhých 61 let, se pod vedením architekta Bertuse Muldera vrátilo vše do původního stavu a dům byl zpřístupněn veřejnosti. Každý detail je pečlivě promýšlen a musel být plně funkční. Zároveň se však pod vlivem uměleckého hnutí De-Stijl dbalo na pravidlo, aby vše bylo asymetrické.
Ve 30. letech minulého století se město Utrecht začalo rozšiřovat a pozemky před vilou nabídlo k prodeji. Paní Schröderová se rozhodla, že se nebude dívat na nic ošklivého, tyto pozemky koupila a Rietveld na ně ve dvou etapách postavil několik řadových domů. V 60. letech pak vznikl mezi vilou a řadovkami městský okruh. Rietveldovou reakcí bylo, že chtěl dům zbourat. Tomu se podařilo zabránit, a tak mohl být dům pro paní Schröder-Schraderovou 2. prosince 2000 zařazen na seznam památek světového dědictví UNESCO.
zápisky z prohlídky 24. září 2009
0 komentářů
přidat komentář
