Gateway Arch

Myšlenka na památník osídlování Amerického západu se zrodila v roce 1933 v mysli Dr. Luthera Ely Smitha, právníka a veřejného činitele ze St. Louis. Sám říkával: „Nesouhlasí-li někdo s tebou, je to tím, že jsi dostatečně svou myšlenku nevysvětlil.“ Každopádně trvalo dalších 14 let do vypsání architektonické soutěže na tento monument.
Soutěžní návrh tehdy 37 letého architekta Eero Saarinena porazil dalších 171 soutěžících, včetně jeho vlastního otce, a porota jeho dílo nazvala „dílem génia“. Předseda Národní komise umění však prohlásil, že Mussolini uvažoval postavit obdobný oblouk na Fašistické výstavě v Římě roku 1942. „Vždyť to je směšné,“ bránil se Saarinen, „domnívat se, že základní forma, vycházející z tvarosloví přírody, má jakékoliv ideologické vazby. Egyptský obelisk byl postaven otroky a stejný tvar má i Washingtonský památník.“ Rozruch kolem návrhu pomalu utichal, projekt však zbrzdili jiné okolnosti o dalších 14 let. Korejská válka vyprazdňovala státní pokladnu. Saarinen se svým týmem strávili dalších osm let prací nad návrhem konstrukce a vývojem konečného tvaru. Saarinen cítil, že linie oblouku stále ještě není úplně v pořádku. Konečná podoba, navržená spolu s Hannskarlem Mandelem, statickým inženýrem ze Saarinenova projekčního týmu, vycházela z teoretického tvaru křivky zavěšeného řetězu spojujícího různá závaží tak jak předpokládal zužující se tvar oblouku. Byl to drobný detail, obtížný na výpočet, dodal však finálnímu tvaru pohledovou lehkost snoubenou s energií přírody.
Konečně, 27. června 1962, skoro rok po Saarinenově smrti, byla zahájena stavba základových konstrukcí, cca 15 pod úrovní terénu.
Pittsburská továrna zahájila výrobu trojúhelníkových ocelových prvků a železnicí dopravovala na staveniště v St. Louis. Dle inženýrských výpočtů se vrchol oblouku větrem odchýlí 45 centimetrů. Stavba byla prováděna tak, že obě paty oblouku se stavěly zároveň. Namísto jeřábů byly použity kolejnice, položené na vnější stranu konstrukce oblouků a stoupaly vzhůru zároveň s vlastní konstrukcí. Obava, že se na vrcholu obě části nesetkají trvala až do konce. Velmi obtížná se ukázala se ukázala i práce dělníků uvnitř konstrukce oblouků, kde nakonec byla stavební společnost nucena instalovat klimatizaci pro nesnesitelné horko. Stejně tak se ukázal problém s pocitem klaustrofobie při práci uvnitř trojúhelníkových žeber. V roce 1964 aktivisté za občanská práva protestovali z důvodu nezaměstnání žádného černého dělníka na stavbě. Každopádně se za celou dobu stavby nestala žádná vážná tragedie. Největším úrazem byla zlomená noha. Kenneth Kolkmeier, manažer projektu řekl: „Za celou dobu jsme neměli neřešitelnou situaci.“
Stavba byla dokončena 28. října 1965, tedy 32 let po vzniku myšlenky monumentu, 18 let po vítězství Saarinenova návrhu v soutěži, 4 roky po autorově smrti. Finální verze je o 12 metrů vyšší a širší, než byl soutěžní návrh, modifikovaný průběžně celých 15 let. Brána St. Louis je vidět z obrovské dálky. Stejně jako je Eiffel Tower pro Paříž, tolik je Gateway Arch pro St. Louis.
Stavba je vysoká 192 m a v nejširším místě 192 m široká; je nejvyšším objektem města. Průřez má tvar trojúhelníku, o délce stran 16.5 m u paty a 5.2 m ve vrcholu oblouku. Každá jeho stěna je železobetonová skořepina (do 91 m výšky) a karbonová ocelová konstrukce opláštěná deskami z nerezavějící oceli. Vnitřek průřezu je dutý s instalovaným originálním transportním systémem, přepravujícím návštěvníky na vyhlídkovou plošinu ve vrcholu.
Uvnitř oblouku jsou taktéž umístěny únikové schodiště pro nouzový chod stavby.
V podstavě Brány je návštěvnické centrum, přístupné po dlouhé rampě z plochy parku. Zde je umístěno Museum osídlování Západu, výstava historie nábřeží St. Louis a nástupní a výstupní plochy z kabinek, dopravujících návštěvníky na vrchol oblouku. Tuckerovo divadlo, dokončeno v roce 1968 a renovováno o 30 let později, má kapacitu 285 míst a ukazuje dokument „Monument to the Dream“ o stavbě Brány. Odysseovo divadlo bylo dokončeno v roce 1993 a má 255 míst. Zde se promítají snímky v obměňujícím se cyklu.
V době dokončení stavby byl přístup do vrcholu pouze pomocí více než tisíce schodů. Od roku 1968 má Brána unikátní kabinkový transportní systém. Jednotlivé kabinky jsou pro pět lidí. Jsou pospojované do vláčků po osmi kabinkách. Cesta vzhůru trvá 4 minuty, zpět o minutu méně.
Vyhlídka ve vrcholu oblouku má malá okna, která jsou ze země téměř neviditelná. Návštěvníci mohou pohlédnout do nesmírné dálky přes řeku Mississippi směrem na západ a na východ. V dobách minulých bylo přávě St. Louis posledním místem osídlenecké civilizace před vstupem na Divoký Západ.