Galeries Lafayette

Bezprostředně po pádu berlínské zdi se začal z Berlína vytrácet děsivý kontrast dvou světů a hladiny obou společností se začaly srovnávat. Prázdná místa v okolí zdi se stala lukrativní stavební plochou a berlínská Friedrichstrasse získala na svém významu, poněvadž se stala jednou z hlavních dopravních tepen v historickém středu Berlína. V roce 1992 proběhla soutěž na zastavění parcely na Friedrichstrasse. Vítězi se stali Oswald Ungers, Ieoh Ming Pei a Jean Nouvel. Všichni tři navrhovali objekt poměrně stejné hmoty a proporcí, Ungers s Peiem naladili své návrhy do kamenných obkladů jako upomínku na klasickou pruskou architekturu, na druhé straně Nouvel přišel se svou oblíbenou ocelí protkanou sklem a samozřejmě padla volba na jeho moderní projekt.
Nouvelova stavba je vskutku nevšední. Ve dne temná fasáda se v noci promění v zářící plochu, nápisy v proužcích svítí do noci a obří obrazovka poutá kolemjdoucí. Střední část budovy okupuje Galeries Lafayette, což je pro neználky ráj žen a dívek, které by zde dokázaly strávit hodiny. Ústřední část stavby prosvětluje dvojice kuželů, jak viditelná upoutávka na starou pařížskou Lafayette. Nároží jsou v budově vyhrazena pro kanceláře a rovněž je prosvětlují tentokrát menší kužely. Geniální je detail hrotů kuželů, které ční v prostoru a fascinují. Ty jsme ale neviděli. A abych nezapomněl, velmi dobrým prvkem je u této budovy kšilt, který ční nad výlohami v přízemí - je z hliníku (Jak říká Jean Nouvel: "Používám hliník, poněvadž jen on dokáže tak specificky odrážet světlo..." - viz. Kulturní a kongresové centrum v Lucernu) a nádherně vás přidusí a natlačí pozornost do výlohy a když prší, tak jste v suchu.