Fontána v Solkanu

Solkan ležící na řece Soča u slovinsko-italských hranic. Solkan tvoří dlouhá ulice se dvěma hlavními náměstími (komerční a náboženské), z nichž vybíhá nekontrolovaná spleť úzkých uliček. Chaotická a ustavičně přestavovaná struktura malých rodinných domků je přijatelnější než strohý urbanismus nedaleké Nové Gorice, která s překotem vyrostla až ve druhé polovině minulého století.
S příchodem nového milénia se v Solkanu rozhodli oslavit tisícileté výročí od svého založení tím, že auta na náměstí opět vystřídají lidé a namísto parkoviště sem Sadar s Vugou navrnou kamennou fontánu odkazující se na přítomnost dvou přírodních elementů: Julských Alp a řeky Soči. Svým tvarem má fontána znázorňovat chování vody skákající po kamenec v korytu řeky. Digitální forma byla technicky náročně zhmotněna do betonových skořápek a obložena trojrozměrně zakřivenými kamenným deskami. Vodní film odráží sluneční paprsky, proudící voda vytváří neustále se proměňující obraz a zároveň se stará o zvukovou kulisu.

Tradiční funkcí kašen bylo poskytnout obyvatelům pitnou vodu. Často se nacházely na hlavním náměstí a sloužily také jako místo společného setkávání. Sadar s Vugou se v Solkanu pokusili nově uplatnit tuto její tradiční úlohu. Přestože výsledná forma fontány v Solkanu působí moderně, tak scénář celkového oživení náměstí byl více než klasicky. Autům byla vymezena jen určitá část a okolo fontány se rozestavěly kavárenské stolky. Poněvadž je ve Slovinsku zvykem vysedávat na letních zahrádkách po celý rok, bude na náměstí panovat čilý společenský ruch i v zimě, kdy fontána nefunguje.

Fontána leží na rudém asfaltu uprostřed hlavního náměstí v Solkanu. Její tvar, umístění a vodní tok určuje protékající řeka a okolní hory.
Na délku měří 9 metrů, široká je 3,75 metru a vysoká 1,75 metru. Tvoří ji dvě spojené betonové skořápky. Z přilehlého chrliče na ně stříká voda. Voda zprvu protéká vydutou plochou, kde ztrácí svoji sílu a poté je unášena přes vypouklou plochu směrem k okraji.
Voda sluneční paprsky zrcadlí a rozkládá. Je tu neustále přítomný zvuk vody. Vodní plocha se třpytí přímo před vašima očima.
Autor dokázal vložit charakteristické rysy krajiny do měřítka autonomního předmětu. Proudění vody ve fontáně se velmi podobá proudu řeky v obdobném reliéfu – krajině.
Způsob chování návštěvníků napodobuje jejich aktivity v okolní přírody. Můžete se v klidu posadit na okraj fontány. Můžete se opřít o mokrý okraj fontány a smočit si tak svoje záda. Během deště se pak můžete pod ní ukrýt.

SVA