Finský pavilon v benátském Giardini

Suomi-Venezia paviljonki

Autor: Alvar Aalto

Adresa: Giardini di Castello, Benátky, Itálie

Web:www.frame-finland.fi//venetsian-biennaali

Projekt:1955

Realizace:1956

Finský pavilon na benátském výstavišti Giardini byl navržen finským architektem Alvarem Aaltem během let 1955-56 jako dočasný pavilon, který by se dal rozmontovat a skladovat během doby, kdy se na výstavišti neodehrávají žádné akce. Ovšem vzhledem k četným zraněním při práci s prefabrikovanými dřevěnými zdmi a střešní jednotkou se tato idea nezrealizovala a tehdy dočasný pavilon se stal stávajícím i za cenu velkých nákladů na udržení materiálů v kondici, jelikož celý objekt je z prefabrikovaných dřevěných dílů. Tento pavilon by dovezen z Finska ve formě rozmontované, kdy po převozu do Benátek se složil dohromady ovšem už bez přítomnosti autora. Aalto byl velkým zastáncem dřeva, které se ve Finsku používalo celá staletí. Provedení tohoto objektu je také velmi inovativní nejen díky netradičnímu lichoběžníkovému tvaru půdorysu se svažujícím se stropem a důrazem na detail a práci s materiálem jako takovým, ale také skvělá práce s využitím přirozeného světla při vytváření konkrétního prostoru, nebo zásady modularity jako prostředku zefektivnění procesu výstavby. Dokonce i udržované otevření dveří na obou stranách vytváří jakýsi prostor a dialog mezi třemi prostory. Pavilon je hmatatelným důkazem definujícím moderní architekturu jakožto rámec moderního života ve Finsku.

Dominika Vršanová

číst dále

Alvar Aalto, zakladatel moderní finské architektury, vyprojektoval národní pavilon v areálu benátského Giardini di Castello jako dočasnou stavbu, než Sverre Fehn dokončí společný Skandinávský pavilon. Snadno demontovatelná stavba byla v polovině 50. let přivezena z Finska na místo. Ze sezónního provizoria řešícího aktuální nedostatek výstavních ploch se nakonec můžeme těšit i my po 64 letech. Aalto dřevěná konstrukce je inovativní hned po několika stránkách. Objekt s výstavní plochou kolem 100 m² spočívá na netradičním lichoběžníkovém půdorysu. Aalto zde prvně použil střešní světlík distribuující rozptýlené paprsky a současně vytvářející skultpturální podhled. Součástí návrhu bylo také řešení výstavního systému v nakloněných vitrínách podél stěn.
Pro Aalta byla při návrhu důležitá modularita jako prostředek zefektivnění výrobního procesu. Pavilon měl být hmatatelným důkazem finského moderního průmyslu (prefabrikované panely) a současně řemeslné tradice (komplikovaný světlík). Obvodový plášť z modře natřených dřevěných panelů ztužuje trojice předsazených bíle natřených trojúhelníkových rámů. Kromě hlavního vstupu v nejužší části se pavilon otevírá také vzadu a umožňuje volný průchod z galerie rovnou do parku. Po dokončení společného skandinávského pavilonu v roce 1962 nabídlo Finsko Aaltův pavilon k pronájmu dalším zemím, ale od nového milénia zde opět představuje své národní expozice. V roce 2004 se tu uskutečnila výstava zaměřená na soudobou dřevěnou architekturu ve Finsku.