Fárův dům

Koupit dům. Léta jsem ho míjela a považovala jeho renesanční sgrafitovou fasádu s arkýřem, pod nímž byla vlaštovčí hnízda, za nedosažitelnou krásu. Uvnitř bylo zmrzačené tělo. Bylo třeba dům znovustvořit a dát mu živý obsah. S Romanem Kouckým, jehož práci mám ráda pro schopnost pokory i efektu, střídmosti i odvahy, jsme průběžně probírali mé představy. „Fárův dům“ nastolí dialog staré architektury 16. století a nové konce 20. století. V intencích Fárova díla bude mít jasné kompoziční principy, osové průhledy, řád, geometrii a rafinovanou strohost. Spojení surovosti s elegancí autentických starých a novodobých stavebních prvků. Minimalismus v pojetí a materiálech: kámen, beton, ocel, dřevo. Bez dlaždiček na stěnách, bez pastelových barev. Žádám „fotografickou“ barevnost, to jest škálu šedé, černé, bílé. K tomu barva okru, která se opakuje na sgrafitech fasády, stěně pracovny, dřevěných roštech a nových oknech a dveřích. Udržet celek, jako hudební komposici, jednotlivé motivy opakováním zdůraznit. Chtěla jsem třípokojový byt s přesně definovanými funkcemi a všude průhledy, abych mohla vychutnávat prostor. Obsahem domu je život v kultuře. Oheň v krbu je jedním z živlů přítomných v domě spolu s vodou v magické hladině bazénu. V zahradě je nebe i země. Vytvořit dům.