Nová budova matematické fakulta stojící v hlavním areálu univerzity v Lublani není novou stavbou v pravém slova smyslu. Ve skutečnosti jde o třípatrovou nástavbou ležící na střeše stávající dvouposchoďové budovy, která má odlišný stavební program.
Nová fakulta ze staré stavby doslova vyrůstá, ale navzdory své dominantní úloze umožňuje staré stavbě zachovat si její důstojnost a nezávislost.
Nová fakulta je stavbou 'bez přízemí' a proto se snaží veřejné školní prostory rozmístit do řady transparentních 'místností' vykrojených ze stavební hmoty vznášející se nad městem. Od nenápadného vstupu zvýrazněného sníženým 'závěsem' z potištěného skla vede osvětlené schodiště do druhého patra, z něhož se stalo 'přízemí' nové stavby. Zde se nachází přednáškové sály a dvě velké společenské oblasti. Ve vyšších podlažích pak následuje další program školy a vše zakončují dvě malé městské zahrady umístěné v nejvyšším patře. Ať už při pohledu na programové uspořádání nebo haptické zacházení s povrchy, architektura stále zůstává konstrukčně jednoduchá a přesně formulovaná. Elegantní skleněný plášť potištěný stejným vzorem, ale s různou hustotou, prozrazuje programovou náplň ukrytou za ním. Tři úrovně průhlednosti odpovídají třem různým druhům využití – od velmi hustého potisku pro počítačové místnosti po velice rozptýlený tisk pro standardní učebny. Opakující se nahodilá grafika vytváří téměř plastický povrch stavby. Budova je zároveň stereometrická, jednodimenzionální, hranolem, potažená kůží, nepoddajným monolitem i dynamickou strukturou. Nerušený výhled bez potisku mají pouze veřejné a společenské prostory školy. Prosklené otvory s výškou přes celé podlaží vytváří citlivý dialog vnitřku stavby s venkovním městem. Se sousední budovou fakulty fyziky je vytvořen vztah prostřednictvím venkovního prostranství s veřejným náměstím a parkovištěm.
bevk perović arhitekti
|
Celý tento příběh se už na první pohled zdá být nelogický. Je však pravdou, že nová budova matematické fakulta byla postavena na střeše soukromé počítačové společnosti, kterou v současnosti rekonstruuje jiný architekt. Pozemek podél Jadranské ulice v Lublani byl v roce 1968 vyčleněn pro stavbu dvou fakult, ale nakonec byla zrealizována jen fakulta fyziky. Ještě předtím než došly peníze, stihly se postavit základy budoucí fakulty matematiky. Namísto této budovy bylo postaveno Slovinské centrum pro zpracování dat. V průběhu politických a ekonomických změn bylo centrum zprivatizováno a stalo se soukromou počítačovou společností. Když konečně přišly peníze pro stavbu nové matematické fakulty, bylo logické, že se postaví na jejich vlastních pozemcích. Nepadla však ani zmínka o jejích základech. Toto rozhodnutí sebou přineslo několik problémů. Prvně musela být vyřešena konstrukce, která by procházela skrz spodní dvě patra, a druhým problémem bylo, že fakulta nemůže mít, jak je to běžné, vstupní halu v přízemí, poněvadž tato část patří jiné společnosti. Zbylo zde jen místo pro schodiště a výtahy, jimiž se návštěvníci dostanou do třetího patra, kde fakulta teprve opravdu začíná. Na tomto podlaží jsou před dvěma velkými přednáškovými místnostmi dvě velké veřejné haly. Ve čtvrtém podlaží jsou podél středové chodby umístěny běžné přednáškové místnosti a veřejné prostory, které tvoří dvě nárožní haly na koncích chodby. V pátém patře jsou profesorské kabinety. Mezi dvěma paralelními chodbami jsou malé konferenční místnosti, kde se profesoři mohou střetávat se svými studenty. Sborovna s kavárnou na tomto podlaží slouží jako veřejný prostor. Poslední patro je vyčleněno kancelářím, ale stejně tu zbyl dostatek místa pro trojici teras. Jako ve všech těchto případech, byl také zde rozpočet velmi omezený. Architekti proto při navrhování interiérů použili jasná a jednoduchá řešení. Fasáda byla jediným z mála míst, kde mohli projevit svoje ambice. Výsledným tvarem je obdélníkový box, k němuž je přidaná pouze sluneční ochrana na jižní fasádě a únikové požární schodiště na zadní straně. Ocelové rámy ohraničující střešní terasy dotváří obrys přesného kvádru. Zbytek fasády je obložen třemi druhy skel. Veřejné prostory mají čiré zasklení a zbytek je potištěn svislými pruhy. Některé skleněné panely tvoří okna a zbytek obklad fasády. Způsob zacházení s fasádou činí tuto stavbu zcela jedinečnou a neustále se proměňující v průběhu dne i v noci. Potištěné sklo odebírá fasádě na průhlednosti i tolik typickém odlesku. Spodní část stavby má svůj vlastní příběh a nová fasáda proto pokrývá jen vstupní část. Spojení se starou fakultou fyziky je tvořeno malým stromovým parkem vedoucím napříč parkovištěm, od kterého je park oddělen dlouhou lavicí a přístřeškem pro kola. Tyto prvky zdůrazňují spojitost mezi oběma budovami, které jsou si - kromě několika dalších věcí - podobné také svými venkovními rozměry i tvarem.
Andrej Hrausky