Elmpark

Elmpark je výjimečný urbanistický projekt z dílny ateliéru Bucholz McEvoy. Když okolo tohoto obra procházíte poprvé, vyrazí vám dech svou mohutností a rozlehlostí. Na vysvětlenou: Dublin jako takový je velice horizontální město. Historické i nové budovy v centru mají obvykle 4-5 nadzemních podlaží. Prakticky celá ostatní zástavba má dvě, někdy tři patra. Jinak tomu není ani v okolí hektické Merrion Road, v jejíž blízkosti se Elmpark nachází. Elmpark tvoří soustava šesti osmipatrových budov prokládaná dalšími nižšími bloky a rozlehlými nádvořími. Tento projekt dosahující vysoké úrovně technické vyspělosti může být příkladem cesty, po níž by se snad budoucí Irská architektura mohla ubírat.

Irsko, Keltský tygr, už dnes nedosahuje takového ekonomického růstu, jako tomu bylo v  osmdesátých letech. Země víceméně stagnuje. Snižuje se počet volných pracovních míst, mnoho lidí, kteří sem přišli za prací, se vrací zpět domů. "Tygr, jak se zdá, byl zkrocen - a jak se z toho poučí architektura?" (Raymond Ryan, Irish Architecture, 238, str. 49) Elmpark by tedy mohl být předchůdcem jakéhosi nového trendu (nejen) energeticky úspornější architektury.

Tento areál štíhlých budov je totiž navržen ve spolupráci s konzultantem Matthiasem Schulzem z Transsolar Klima Engineering (kanceláře, která radí architektům jako je Gehry, SANAA, Jahn). Objekty jsou řešeny tak, aby co nejvíce využívaly západních větrů pro přirozené větrání. Toho je dosahováno pomocí nastavitelných žaluzií na východní straně stavby a také díky západní prosklené provětrávané fasádě, předsazené cca 1m před jednotlivé budovy. Hmoty jsou štíhlé čímž poskytují dostatek prostoru pro nádvoří a zároveň umožňují prostup slunečního světla a tepla do interiéru. Téměř všechny obsahují veliká atria a prosklené zimní zahrady. Když jste uvnitř komplexu večer, nedolehne na vás to smutné šero, kterým jste obklopeni uprostřed některého z pražských sídlišť.

Fasády jsou samy o sobě velice elegantní. Nejsou jen jakýmsi produktem půdorysu, jak tomu často bývá u jiných projektů. Ani jedna fasáda není identická. Dlouhé a vysoké plochy budov jsou precizně rozděleny do menších celků, podpory fasády kolem vás vyvolávají dojem jakéhosi lesa (elm park je doslovně Jilmový park). Návrh fasády ladí s výše zmíněným systémem větrání.

První a hlavní vstup do komplexu je přímo z Merrion Road. Působí velmi monumentálně a zároveň dynamicky. Uliční blok slouží jako soukromá nemocnice a hotel, jsou zde také kanceláře. Dovnitř procházíte skrz jakési dva půdorysně zakroucené hady, kteří leží na sobě a formují tak motiv brány - "tunelu". Tento tunel protíná východním směrem všechny ostatní budovy spolu s nižší dvoupodlažní stavbou. Ta spojuje první tři objekty a obsahuje konferenční centrum a kavárnu. Pokud do Elmparku jedete autem, silnice vás zavede do podzemních garáží, rovněž větraných přirozenou cestou.

Další tři, teď už zcela rovinné bloky, slouží jako kancelářské budovy. Sklem zde architekt nešetřil, podobně jako dřevem. Posledními budovami jsou obytné domy. Mají vlastní příjezdovou komunikaci a neliší se pouze využitím, ale i architekturou. Ta už silně připomíná ostatní bytové projekty, nicméně komplex nijak nenarušuje. Faktem je, že poté, co se návštěvník namlsá u kancelářských budov, čekal by pro byty něco originálnějšího. Za zmínku stojí snad jen zavěšené buňky, obsahující někdy i celé pokoje, a mohutné podpory z pohledového betonu. Jinak je vzhled těchto objektů velice formální, někdy až strohý, což se nejvíce projevuje u posledního bytového domu.

Z hlediska funkčnosti naplňuje obytná část parcely vysoký standart moderního bydlení. Do dvorany je umístěno centrum volného času a bazén ve formě lehké skleněné kostky. Na východní straně Elmparku jsou ještě navrženy domy pro seniory. Mají vlastní oddělené podzemní garáže a podobně jako celý Elmpark mají i tyto budovy vlastní dvorany - tedy malé dvorky se zelení. Ačkoliv je architektura těchto nízkých dvoupodlažních objektů řešena vcelku dobře, ostře kontrastují s obrovskou hmotou kancelářských budov.

Co se týče zahradní architektury, autoři zde vytvořili velmi moderní park s řadou nových prvků a úprav. Slovy architekta: "Navrhli jsme zde jakousi laboratoř, která zkoumala kulturní, botanickou a ekologickou bohatost místa. Výsledkem zkoumání je krajina přímořská, horská a městská". A skutečně – "krajina" dvoran a přilehlých ploch je velmi rozmanitá a výrazně objekty obohacuje. Je klíčovým bodem, jelikož jde o jediný fyzický článek spojující budovy. Nejnižší vrstvu tvoří divoká zeleň, louka i upravený trávník. Keře jako rododendrony, kapradiny či nízké palmy jsou dle autora nejdůležitější. "Komponují návrh zahrad, ohraničují průhledy. Udělali jsme vše proto, aby tato místa byla chráněná, ale zároveň poskytovala možnost průhledů." Do dalších vrstev pak patří stromy, převážně borovice, a v podstatě také celková topografie zahrad a malý potok na západní straně. Na prvním a třetím nádvoří ještě stojí altán-pavouk - lehká konstrukce ze dřeva, oceli a skla.

Závěr
Elmpark je bezesporu velmi ambiciózním projektem, který dobu Keltského tygra, překonává. Je jakýmsi urbanistickým experimentem malého zářícího města, který, jak se zdá, z pohledu designu a sloučení s okolní zástavbou vyšel. Na druhou stanu můžeme na příkaldu Elmparku sledovat, jak takovéto experimenty někdy končí. Celý projekt má nyní značné problémy s pronájmem kancelářských ploch i bytů samotných.

Ačkoliv je Elmpark velkým příslibem irské moderní architektury do budoucna, lze o jeho ekologické šetrnosti v některých ohledech pochybovat. Množství použitého skla, oceli a betonu, tedy na výrobu energeticky velmi náročných materiálů, je zde více než patrné. Můžeme jen hádat, kolik materiálů pochází přímo z okolí Dublinu a jak moc se náklady na vytápění těchto objektů promítnou do celkové energetické bilance. Výše zmíněné nepříjemnosti však neubírají projektu na jedinečnosti, která by nikdy nemohla vzniknout bez velké dávky odvahy a důvěry investora v tento nový typ architektury.

Jan Vaněček
Dublin

Použité zdroje:
Irish Architecture, No. 238, June 2008
Bucholz McEvoy Architects