Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
A zde je třeba jednu věc vysvětlit. Panu Kamilu Růžičkovi bylo v době návrhu 85. Je to bývalý politický vězeň a dal by se popsat slovy: "Laskavý Chlap". Hodně toho zažil.
Popsal jsem mu svojí skepsi ohledně ložnic v patře v souvislosti s jeho věkem .... Podíval se na mne laskavě ale pevně a řekl: "Já do patra dojdu". (Tak jsme se tedy pozabývali sklonem schodiště, dosažitelnosti zábradlí atd ...) Jeho reakce souvisela s tím, že ve svých pětaosmdesáti letech začínal novou etapu svého života a nechtělo se mu jí začínat stahováním kalhot. Doposud žil v polosuterénu s okénky na sever. Posléze jsem dostával fantasticky dobré a dojemné zprávy, co dům s jeho životem udělal.
Nic to nemění na faktu, že do patra nyní vede po schodech pojízdná plošina. Tak jde život. Chlap Kamil Růžička žije tak, jak chce a potřebuje.
Jak jsem napsal v předchozím komentáři A.J.K.: klienti jsou kompetentní žít.
(pozn: nedomysleli jsme pouze způsob otvírání dveří na spodní záchod. Ty dveře se musely na prosbu pana Růžičky samozřejmě otvírat ven. "Kdyby se mi něco stalo, komplikoval bych lidem možnost pomoct mi") Tak se dveře již hotové zazděné předělaly.)
Lázeňskou vilu jsem nemyslel s nadsázkou. Používám-li analogii, neznamená to citaci, nebo přesný opis. Znamená to zdroj. Jeden z více zdrojů. Zdroj neznamená podobnost. Pokud ho nepopíši slovy, tak je samostatně nečitelný, ovšem bezděčně vnímaný. Dům není přehlednou koláží.
Ano, zadní fasáda je analogií k zarostlým lázeňským vilám. Bez nadsázky. … a celek je současný dům na periferii lázeňského města.
naopak obklucenie pralesom sa mi celkom paci.... pokial nemaju psa.pre toho to musi byt nieco otrasne...
Pánové Švorc a Torda jsou koukám podle mailu ze stejného kanclu. Doporučuji rozklikněte si jejich maily a zhodnoťte jejich silně podprůměrné tendenční skvosty. Zvláště nepovedená variace na vilu NM je libůstka. Pánové, nemám rád urážení a nemyslím s, že kritici musí stavět. Ale když už staví blbě, neměli by se příliš ozývat:-P
Mládenci si patrně ještě neuvědomili, že i jimi navržené zahrady a interiéry, v počítači vypadající tak "čistě a koncepčně", se časem promění podle svých majitelů.
Pane Kuzemenský, jak s vámi nesouhlasím s tím senem v podkroví, tak tenhle barák i s tou zahradou se mi líbí. A i já gratuluji k investorům, musí to být silné osobnosti, žijící plným životem.
A ještě malá poznámka k příspěvku "rk"- takováhle zahrada je pro každého psa snem!
Mají dva psi. (V případě občasného bydlení generace 30 více psů). Psi vypadají spokojeně.
Díky Vám nemusíme odpovídat vparchitects. To velice oceňuji. Jejich stránky jsem totiž viděl.
S těmi střechami to ode mne bylo trochu v kontextu tohoto červeného domu. Nezáleží na střeše, ale na tom, jak dům sedí v okolí, co si z okolí vezmu jako referenci ...
Odpovídal jsem tam dogmatem, proti dogmatu. To už je takový můj černohumorný automatismus.
(I Vám děkuji, že jste zareagovala na něco, na co se mi chtělo mlčet a čekat.)
A ještě malá poznámka: Mám psa. I David Macháček má psa. Navrhovali jsme jejich sen.
U domu v Karlových Varech je krásné i to zakomponování do stávající zahrady, ponechání zeleně co nejvíc v původním stavu. Nemám ráda vyumělkované věci - ať v domě nebo v zahradě. Líbí se mně rozmístění a tvar oken - u těch je především myšleno na každou maličkost - odkud je kam vidět, kam je vidět při chůzi po schodišti......
Zajímalo by mě, jak může architekt vnést do stavby, domu - život - ducha - teplo - nevím jak bych to popsala, ale cítím to i z těch fotek. Mám ještě druhou otázku, která s tím souvisí: píšete, že jste nenavrhovali interiéry domu. Copak je to u rodinného domu možné ?
Nedá mi to a ještě se sem pár slovy musím vrátit a malou notickou k předešlému citátu. Není problém v tom, že současní architekti někdy nemyslí ani tak na to, jak se v domě bude žít, ale hlavně na to, jak se bude vyjímat na fotkách v prezentacích ? Architektura ale není výtvarné dílo, ve kterém nejde o funkci. Architektura má v první řadě sloužit svému uživateli a architekt musí myslet na to, že forma a obsah musí být v dialektické jednotě, jak by hezky řekli někteří filosofové. Nejgeniálnější na tomhle domě je právě to, že aspoň podle mě MÁ koncepci, a má myšlenek a nápadů na rozdávání, na rozdíl od některých formálních krabicodiních hrátek, jejichž hlavní myšlenkou je dát facku svému "nezajímavému, neupravenému a bezmyšlenkovitému" okolí.
Je mi jedno, že takto zvolená slova budou na tomto fóru znít legračně a může se jich chytit kdejaký cynický glosátor. Dnešní stav je takový, že autoři skutečné architektury každý takový podobný vyjádřený lidský postoj vnímají jako ten pravý náboj pro svou další práci. Jste ozvěna hlubokých myšlenek a vydřených dobrých úmyslů, které mají na srdci lprostou idskou radost. Myslím si, že je takových postojů je potřeba si cenit jako sůl, je třeba hýčkat si je a je potřeba nechat je znít v celé kráse. Dokazujete, že stojí za to bojovat o dobrou věc a dokazujete to pravdivěji, než dnešní sebeatraktivnější institucionalizované ceny.
Troufám si tvrdit, že pan architekt Michal Kuzemenský moje slova potvrdí, protože vím, co všechno pro architekturu a její zákazníky dělá. Znám jeho poctivě procítěný přístup ke každé zakázce a ke každému stavebníkovi a vím, že se stavbou každého jeho domu si stavebník staví prostor s velkým kusem krásný osobnosti Michala Kuzemenského.
Čest architektonické práci a hezký víkend všem.
Obecně jde o částečně ztradicionalizovaný funkcionalismus 40. let který v 50. letech přešel do sorely. Pravda dvouletky většinou už měly sedlové střechy, měly všelidovější charakter a byly technologicky jednodušší.
Chuť předvést co umím, není motorem. Vymyslet excesivní architekturu je snadné jako hodit granát. Nenápadně osadit dům do života je nesrovnatelně pracnější a delší úvaha … a v neposlední řadě méně atraktivní. Architektura není umění a dům není socha.
K Vaší otázce o interiérech. Vlastně jsem odpověděl předchozím. Konkrétně: samozřejmě navrhujeme-li dům, podrobně se interiérem zabýváme. Struktura domu je rozmyšlená na centimetry. S klientem o tom dlouze mluvíme, někdy si necháváme zaměřit jeho kusy nábytku, které si chce do nového domova přenést. Cílem však není klientovi předepsat typ židlí nebo dlaždic, na kterých všechno stojí a padá. Cílem je dát klientovi svobodu obydlet JEHO dům … pokud vyhodnotíme, že takový přístup potřebuje. Doporučujeme klientům nespěchat a první sezónu bydlet v domě v provizorních podmínkách, ležet na matracích, obydlovat zvolna a nespěchat. Domov není kulisa nebo showroom. No … a někdy navrhneme i ty židle a barvy. Záleží na osobnosti klienta.
(Vzpomínáte na film Podraz ? Tam během pár hodin zrealizovali dokonale autentickou sázkovou kancelář a ihned jak splnila účel podrazu, tak fundus zase rozložili a vrátili … Navrhnout dokonalý interiér není problém. Problém je ponechat prostor a čas pro vznik domova. Domov je jako rostlina. Já jenom zasadím správné semínko a čekám … tolik tedy k tomu životu, duchu a teplu.)
Obvykle je to pana nebo orel. Já zkouším minci kutálet po hraně. Nejednoznačnost je životaschopnější a uvěřitelná.
(… nicméně fakt je, že radosti laika si opravdu vážím více než poháru Vítězství a děkuji za procítěný komentář)
Pole je pole, les je les. Dvě monokultury. Velice zajímavé je to mezi … podívejte se, kolik různého a záhadného tam roste a jakou má ten plevel sílu. Kde nejraději uléháte ?
(Dám Vám jednu příhodu z natáčení, jestli archiweb dovolí: když mi doma dodělávali koupelnu, tak se firma zeptala, jestli mám vybrané dlaždice. Řekl jsem že nemám, že se v tom nevyznám ať něco koupí. Ukrajinci jeli do Hornbachu a obložili to perleťově růžovým modelem. Když jsem se vrátil z práce, okamžitě jsem si to zamiloval. V životě jsem nic takového neviděl a asi ani neuvidím. Je mi tam dobře. Viva Las Vegas!)
Máte pravdu, fotek je až příliš mnoho. Neuřídil jsem se. Domluvím se s archiwebem a nějaké vyhodíme, budou-li tak hodní.
Nemohl byste se podepsat celým jménem ? Já se také podepisuju. Díky.
k hranici mezi dobrem a zlem. kdyby investor, pan Růžička, tak pohodlně relativizoval dobro a zlo, zůstal by za války doma. pokud to jde, vyřiďte mu, že si ho velmi velmi vážím.
Hana Kratochvílová
Zareagoval jsem na Tvůj komentář mírným shozením, poněvadž jsem byl z toho chválení prostě v rozpacích. Nezlob se.
michal
Já sám (a potažmo lidé kteří se mnou na projektech spolupracují) se potýkám s tím, čemu se říká CONTROLFREAK. Nic není dost dokonalé, snažím se mít kontrolu nad každým detailem, vše kreslit 1:1, od všeho vidět vzorky, domýšlet každou maličkost do důsledků, technických, materiálních, významových, duchovních ... ... ... Drtil jsem tím sám sebe, lidi okolo mne (Macháček by mohl vyprávět) a často i klienty. Cesta k dokonalosti totiž vede od předchůdného zpochybnění všeho k následnému hledání nejdokonalejší (nejsprávnější) cesty. Přestal jsem s tím, ale hranice "kontroly" stále hledám. To je moje osobní téma.
Není dokonalý svět, ale existuje hranice mezi dobrem a zlem. Je možné určit dobré a špatné. Je mi líto, že jsem napsal něco, co vyznělo jinak.
Konkrétně k těm dlaždičkám: ano, určitě bych vybral jiné. Klient vybral tyto, je spokojen a je to jeho domov. ... a já stále sbírám zkušenosti o rozumných hranicích kontroly. Zvažuji, co je podstatné a co nepodstatné. Toto jsem vyhodnotil jako nepodstatné, kvalita domu je v něčem jiném. Relativizovat jsem opravdu nechtěl (a udělal jsem to).
V čem spočívá "formát architekta" ? Čím větší formát, tím dokonalejší svět navrhuje ? Skutečně si přejeme dokonalý svět ? Co to je realismus ? Je architekt učitel, který má zjednat nápravu ? Neptám se ironicky nebo formálně ... a není to provokace. Je to důležité téma soudobé architektury, nad kterým často přemýšlím. Vlastně ... nejčastěji. To už není moje osobní téma, ale téma obecné. Budu rád za úvahy tímto směrem. Děkuji.
opravdu se mi líbí, že nejedete na vlně trendů. zdánlivá prostota a zdánlivá neoriginálnost .-)
těším se na další vaše realizace.
Konečně to není fádní hranatá krabice od bot a betonový vnitřek ala pitevna. Konečně tam nejsou stropy z OSB desek.
A zahrada je skutečně kapitola sama pro sebe. Myslím, že ona má velkou zásluhu na celkovém dojmu z domu. Vše již bylo prakticky napsáno a pochváleno...prostě promyšlené v souvislosti s ní a výhledem do údolí.
Jen jeden dotaz bych měla, píšete, že stropy jsou z keramického materiálu , jsem óbrllaik a tohle slyším poprvé asi. Když koukám na fotky vidím " normální stropy "..V čem jsou výhody keramických stropů, proč se používají ? Klobouk dolu, musí to být krásná tvůčí práce, ale i asi možná někdy náročná domluva s klienty, aby vždy vzniklo něco tak krásnýho, aby věřili , že víte a umíte. Děkuji za ev. odpověď.
Tak teď ta vážná odpověď: myslím, že to není o estetice. Mám tvrdší věci rád. Vnímám to jako samozřejmé a při navrhování je to většinou moje první úvaha. Nebyl jsem zděšený například z liaporbetonových domů, naopak … Někdy je to úplně na místě. Směšné je, pokud se ze „strohosti“, „syrovosti“ stane povinná provinční upocenost … a estetika.
Syrový OSB podhled jsme samozřejmě navrhli. Funguje to dobře. Jako pitevna to tam nevypadá, poněvadž tam nežijí patologové. Syrové schéma bylo obydleno. Nepublikovali jsme to. Teď už je to sedm let, tak se tam asi vydám s foťákem.
Související odkaz – liaporbetonové domy: http://www.archiweb.cz/buildings.php?type=19&action=show&id= 1824
Pokud by se tomu trochu ubraly manifestační svaly, je to úplně OK. Skvělé řešení na dané místo. Navíc konstrukčně dost důležitá práce. Tolik moje poznámka, kterou jsem chtěl naznačit, že nic není tak červenozelené, jak by se tady mohlo zdát.
Děkuji Vám za komentář. Dobrý nadhoz, pro vyváženost diskuse.
Keramický strop je běžný způsob, jak zastropení udělat. Je to v podstatě „zdění na vodorovno“ – strop je skládaný z malých pálených prvků - cihel, posléze scelených zalitím tenkou vrstvou betonu. Je to poměrně pracné a zdlouhavé.
První námi navržená varianta, na červený dům, byla samozřejmě s betonovým monolitickým stropem. Žijeme v chudé zemi, kde lidská práce je levnější než technologie. Po zpracování rozpočtu stavby jsme přeprojektovali strop na keramický - skládaný rukama. Bylo to tenkrát o 200 000 tisíc korun levnější.
Tato anomálie se postupně srovnává a přibližujeme se západní Evropě, kde se z betonu běžně odlévají celé domy. V Čechách je to stále ještě poměrně drahé.
Jak takový záhadný keramický strop vypadá jsem zavěsil zde: http://www.myarchitekti.cz/galerie/1128/8
Zde je odkaz: http://www.myarchitekti.cz/galerie/1113/8
Prohlédla jsem si liaporbetonové domy z Brna od architektů Makovských. Pro mě ty domy vyjadřují pravý opak způsobu bydlení, než jaký jste Vy předvedl v rodinném domu z Karlových Varů. Vám se to líbí ? Tomu nerozumím.
Nenatřeli jsme dům "potom", ale předem. Tohle je odkaz na první vizualizaci z roku 2004: http://www.myarchitekti.cz/galerie/270/8