Dvougenerační rodinný dům Karlovy Vary

Parcela na okraji Karlových Varů. Intaktní, nekontrastní přístup k pochopení kontextu a tradice místa. Jako „místo“ je v tomto smyslu chápáno jak širší okolí – lázně, tak samotné místo parcely – romantická zahrada, rodinné vily, zahrádkářská kolonie, panelové domy, lesopark, garáže.
Dům je na nevelké parcele, na relativně frekventovaném místě. Rušná silnice a oblíbená pěší trasa do kopce, do lesoparku. Pro dům bylo podstatné navrhnout jeho odlišné vnímání z různých vzdáleností.
Zadní fasáda domu (tj. severní) je hlavní tvář, kterou jsme pracovně nazývali „zapomenutá“. Celek je tušený za rastrem bříz, které byly od počátku chápány jako součást fasády. Při chůzi je možné objevovat jednotlivosti, tak jak postupně prosvítají břízami. Zároveň je za řídkými břízami viděn a chápán celý objem stavby. Obraz je analogií na zarostlé monumentální romantické lázeňské vily. Oblíbené téma Trnkovy Zahrady: poetické dobrodružství za zdí. Zalomení fasády skryté za stromy asociuje rostlost objektu v místě, nahodilost.
Naproti tomu zahradní fasáda (tj. jižní) je ostrovem stromů rozdělena na dvě části. Pracovně byla nazývána „zápraží“. Z jihu je podstatná vzdálenost, ze které dům kolemjdoucí pozoruje. Zápraží nemá být zvenčí vnímáno a pochopeno, je soukromou intimní součástí domu. Je intenzivně bydleno. Z jihu má být kolemjdoucím člověkem dům chápán jako periferní domek. Součást chatařské kolonie.
Podlouhlý hranol domu je umístěn co nejblíže k severní hranici pozemku. Na sever je také nejlepší výhled – do údolí města a dále na Krušnohoří. Do tohoto směru však nešlo dům otevřít. Parcela sousedí s rušnou komunikací. Dům je tedy bariérou chránící jižní zahradu před hlukem. Prolomení velkého okna do severní fasády (a střechy domu) znamená každodenní kontakt – výhled (pokaždé jdu-li po schodech …atd). Zároveň oknem padá zenitální světlo do obytného prostoru v přízemí domu. Podobný úkol má půlkulaté okénko v části domu starší generace. Myšlenka byla: jdu-li po schodech, u okénka si odpočinu …
Tak jako na severní fasádě sloužila ostrá červená barva k vnímání celého objemu stavby za břízami, tak z jihu je červená barva dialogem s chatařskou kolonií. Do it yourself. Modrá, zelená, hnědá …
Dům je dvougenerační. Mladší generaci je 50+, starší 80+ (letos slaví pan Růžička devadesáté narozeniny). „Dvougenerační dům“ není úplně přesný popis, protože součástí zadání bylo i bydlení pro generaci 30+, což jsou tři Růžičkovic děti, včetně jejich partnerů a dětí. Toto 30+ bydlení není trvalé, ale zadáním bylo: aby sem kdykoliv mohli přijet a měli tu svůj pokoj. Což se také děje. Není neobvyklé, že je dům obýván jako čtyřgenerační. Lépe je to vidět z půdorysů. Podélná dvoutraktová dispozice řeší odstínění obytných částí přízemí od rušné komunikace. V severním traktu jsou umístěny obslužné prostory (sklady, koupelny schodiště a chodby), v jižním všechny pobytové místnosti. Objekt je příčně rozdělen na dvě bytové jednotky, se společným průchozím vstupním prostorem.
Konstrukce domu je zděná s keramickými stropy. Dům je nepodsklepený s plochou bitumenovou střechou. Délka celého objektu je 25,7 m, šířka 6,25 a výška římsy je v nejvyšším bodě nad terénem 7,35 m.
Klientovi jsme nabídli na centimetry promyšlený vnitřní rozvrh domu, ale nenavrhovali jsme estetiku interiérů a povrchů. V tomto konkrétním případě nám připadala intervence architekta nemístná. Očekávali jsme zabydlení a dotvoření domu klientem. A tak se také stalo.
Kapitola sama pro sebe je zahrada domu. Návrh i proces stavění byl podřízen nedotknutelnosti zahrady. Tedy nejen „ponechání vzrostlé hodnotné zeleně“, ale především respekt k náletové zeleni a ke všem bizarním a útulným zákoutím zahrady. Během stavby se pochopitelně sklízela úroda švestek. Po ukončení stavby byl přemístěn trpaslík a došlo i k několika dalším změnám. Během dvoudenního focení jsem si dal kafe a cigaretu v několika zákoutích zahrady, kde jsou rozesety židle a stolky. Zážitek je profesní bonus na který se nezapomíná.