Můj přítel si koupil zbylý kus z většího stavebního pozemku – lichoběžníkovou parcelu – a chtěl na něm postavit dům. Na pozemku byl ve skutečnosti dostatek místa pro celý soubor staveb – dva domy a třetí byla garáž. Díky mému úzkému vztahu s klientem jsem mohl začít brzy stavět. Tehdy, ještě jako mladík, jsem se domníval, že dům musí mít hlavní fasádu. Zároveň jsem však znal stavby, které byly orientovány směrem do zahrady, namísto aby se dívaly do ulice. A tak jsem to udělal i zde.
U velkého domu jsou všechny důležité místnosti umístěny podél této fasády. V přízemí je velký obytný/jídelní prostor s knihovnou na jedné straně kuchyní na té druhé. V horním podlaží jsou čtyři ložnice. Ty na obou koncích jsou menší, protože jsem chtěl umístit jejich okna blíž k rohům a dodat fasádě na napětí. Zároveň jsem si myslel, že okna by měla být uprostřed místnosti – neuvažoval jsem o tom, abych je umístil asymetricky. Teď jsem měl velký problém. Měl jsem velice jasnou představu o stavbě (což je něco obvyklého, s čím člověk jako mladý začíná), ale nevěděl jsem, kam umístit všechny důležité obslužné prostory. Nemohl jsem je umístit podél hlavní fasády nebo do bočních výstupků. Přemýšlel jsem tak o jejich různých funkcích, rozdělil je podle jejich různých složek / umyvadlo, koupelna, WC, sklad / a umístil je do chodby. Podlahy v hlavní úrovni jsou z mramoru a mají spodní vytápění. Horní podlahy jsou dřevěné položené přímo na betonovou konstrukci, aby se vyvarovaly tepelným mostům. Menší dům, který leží na konci celého souboru, je jiný. Jeho hlavní patro je rozděleno do tří odlišných zón: lodžie, obytný prostor a obslužný prostor. Také má mramor v přízemí a dřevo v horním podlaží. Vnitřní stěny jsou upraveny podle nejvyšších standardů, protože dům měl být po dokončení prodán a my jsme nemohli tušit vkus nových majitelů.
Peter Märkli