Dům věž v Tokiu

U japonských architektů obdivujeme, s jakým mistrovstvím se dokáží vypořádat se stísněným pozemkem. Na místech, kde by si většina Evropanů nedokázala představit ani garáž, se Japonci dokáží uskromnit a zastavět je pouze z poloviny. Jedním z prvních příkladů japonské minimalistické architektury je vlastní dům Takamitsu Azumy z poloviny 60. let minulého století, který si postavil minimalistickou šestipodlažní věž z pohledového betonu. V době vzniku věž hrdě převyšovala všechny okolní tradiční dřevěné domy. Dnes po více než padesáti lety je věž ukrytá v betonové džungli výškových budov v tokijské čtvrti Jingūmae. Tokijský urbanismus funguje jako živelný organismus. Buddhistický pohled nepřikládá stavbám velký význam. Že vlastní dům Takamitsu Azumy přečkal v téměř nezměněné podobě až dodnes, má největší podíl architektova dcera Rie Azuma, která dům dodnes obývá.
Minimalistický dům stojí na trojúhelníkové parcele o rozloze 20,5 m². Ve výsledku dům nabízí 65 m² obytné plochy. Některé části se rozprostírají přes dvě podlaží. V suterénu se nachází architektonický ateliér. Více než polovinu přízemí zabíral průchod z rušné komunikace Gaien-nishi Dori vedoucí k olympijskému areálu (Kenzo Tange, 1964) do postranní ulice, kterou dům zalepil. Původně se z průjezdu vstupovali do podzemního architektova ateliéru. V současnosti je průjezd využíván jako garáž. Jednotlivé místnosti v nadzemních podlažích jsou na sebe postupně vršeny bez jakéhokoliv oddělení pomocí stěn nebo dveří, což platí i v případě toalety s koupelnou. Funkce domu se mění cestou po schodišti, které tvoří vykonzolované betonové stupně bez podstupnic i zábradlí. S přibývajícími poschodími je povaha prostorů více soukromá, až je dům zakončen dětským pokojem s pracovnou a terasou. Krátce po dokončení se z domu stal vzor japonského moderního bydlení uprostřed hustě osídlení metropole s astronomickými cenami pozemků.