Dům v zahradě

Dveře přímo na záchod dva metry od jídelního stolu, každá cesta do koupelny prostředkem obýváku, ložnice na jihozápadním nároží, podivná klícka kuchyně kvůli čitelnosti forem a stísněně působící kouty a detaily stropu (i přes bílé provedení)... Jak už to tak bývá, snaha vymyslet a předvést silný koncept má spoustu háčků. Ale na fotkách hezké.

Velký jídelní stůl v těžišti domu je krásná myšlenka, doslova celý dům i s rodinným životem se kolem něj nepochybně točí. Alespoň na výkrese to tak působí. Když už je mu ale dáno takové postavení, udělal bych jej pocitově jedinečný, větší, svébytnější, robustnější. V hlavním prostoru – okolo stolu – postrádám víc obyčejných zdí, na který můžu přitlouct obrazy, fotky, hodiny, kalendář, podkovu, jmelí, nevím, cokoli. Přineslo by to i víc barev. Měřítko, osazení domu – dobrý, příjemný, hezká práce –trx–

V mem utlem mladi bych nad touto obytnou budovou asi nadsene tleskal.
Lec poucen zivotem, za prve se moc nepoustim do hodnoceni soukromych obytnych prostoru (jak si kdo ustele, tak si lehne a proti gustu, zadny disputat). Kdyz ale nabidne nekdo rukavici, tak je tezke ji nezvednout.
Obzvlaste, kdyz tato snuska jednotlivych napadu je chemicky receno vice smesi, nez slouceninou. Zvenku zcela necitelna skupina sten a otvoru, kde jakoby na skutecnou strechu jiz nezbylo. Vnitrek obytne casti pusobi jako toliko velmi stedra a nepravidelna chodba, mezi trema vyzdenymi kontejnery, obsahujici ve dvou z nich loznice/pracovny a treti zdravotni zarizeni. Jakasi "cajova kuchynka", zabirajici vnejsi roh jednoho z kontejneru, nevzbuzuje zrovna myslenku na poradani zde nejak ohromnych hodokvasu. A tak dal a podobne.
Ale doufam, ze muj pohled na tuto snusku nekolika i dobrych napadu je zcela vedle a stavebnici tohoto mista si jej patricne uzivaji, pres vsechny jeho zjevne otazniky.