Dům v zahradě

Mladá rodina oslovila Papundekl architekty po dlouhém hledání typového domu z katalogu. Dispozice katalogových domů se jim zdály nepraktické a nehospodárné. Základním zadáním pro architekty byla jednopodlažní bezbariérová typologie bungalovu a dispozice s minimálním množstvím chodeb, to vše s ohledem na nízké celkové náklady.
Rodinný dům architekti umístili do středu trojúhelníkového pozemku, který leží na úpatí moravskoslezských Beskyd. Podél severní hranice pozemku vede významná turistická trasa na horu Ondřejník.
Odpovědí na takto vymezené zadání je koncepce tří malých zděných “kvádrů“ s racionální dispozicí. Tři striktně vymezené objemy s odlišnými funkcemi mezi sebou vytvářejí velkorysý nepravidelný obytný prostor. Díky tomu vzniká specifická prostorová atmosféra náměstíčka, kterému dominuje přiléhající kuchyňský kout s barovým pultem. Obývací pokoj s jídelnou zpestřují vestavěné skříně, krbová kamna a zákoutí pracovny a předsíně. Prostor je v co největší možné míře propojen se zahradou pomocí velkých prosklených ploch. Jednotlivé aktivity lze oddělovat otočnou knihovnou a posuvnými dveřmi. Společné náměstí se tak může flexibilně měnit podle aktuálních potřeb rodiny.
Jeden z autorů Šimon Bierhanzl doplňuje: “Dům je částečně zapuštěn do terénu a svým celkovým tvarem, malou výškou, zvolenou extenzivní zelenou střechou a přírodním charakterem se začleňuje do zahrady, která se tak stává nedílnou součástí domu a naopak.”
Základní kvádry byly architekty navrženy v jednoduchém konstrukčním i materiálovém provedení. Jsou vyzděny ze systémových tepelně izolačních tvárnic na betonových základech. Zdivo je zakončené ztužujícími věnci a strop vynesen fošnami. Prostor obývacího pokoje, předsíně a pracovny je zastřešen trámovým stropem vytvářejícím hravé členění, které vychází z geometrie základních kvádrů. Trámy se sbíhají do těžiště nad betonový pilíř v kuchyni.
Rodina shrnuje svůj dojem:"Papundekl architekti pro nás navrhli dům bez zbytečných zákrut, chodeb a hluchých zákoutí. Je to dům, v němž každý z nás může nalézt své útočiště, ale v němž se nikdy necítíme sami, protože jsme si vždycky na dosah. Jednu z největších radostí nám pak poskytuje výhled do zahrady skrze skleněnou stěnu, při kterém mnohdy zapomeneme na to, že jsme uvnitř a prostě si jenom užíváme atmosféru různých ročních období. Papundekl architekti nám navrhli dům, který se stal rozhodně něčím víc, než jen našim domem. Stal se domovem."