Dům v Possanco
Společným zájmem architektů a majitelů domu bylo vytvořit kulturní místo pro setkávání: nezpochybnitelně současnou architekturu, ale takovou, jejíž finální podoba bude výsledkem výzkumu tradičních architektonických příkladů ve zdejší oblasti Alentejo. Malý dům ve vesnici Possanco je zasazen na rozhraní mezi novodobou řadovou zástavbou a chráněným rurálním územím. Rozsáhlá severní část se otevírá do dálky na velkolepé pohoří Arrabida. Rozesetá vodní hladina řeky Sado dotváří společně s Atlantickým oceánem výsledný pestrý horizont.
Klienti si přáli mít malý víkendový dům, který by umožňoval příležitostné chvíle uvolnění při jejich víkendových únicích před každodenním víkendovým stresem.
Naše myšlenky se tak dlouhou dobu zaobíraly přiklady tzv. lidové architektury vytvořené před technickou revolucí. Tvoří je malé domy s často asymetrickými střechami s jednou nebo dvěma podélnými podkrovními místnostmi, které jsou zcela neproporční, čímž zesiluje pocit, kde byl dům postaven. Dlouhé střechy vytváří domy přívětivé během extrémně horkého léta a suché zimy. Sounáležitost těchto domů k rovinám Alentajo vytváří také bělost vápenného nátěru s abstraktní podobou disponující překvapivou krásou.
Prvním výraznějším omezením je trojúhelníkový tvar malého pozemku, který po aplikování všech povinných odstupů od hranic pozemku neumožňoval žádné jiné tvarové alternativy. Dům musel čelit ještě dalšímu paradoxu: nejzajímavější výhledy jsou orientovány na sever a ne jižně, kam by měly správně směřovat za nejlepším osvětlením. Směrem na jih se nachází ulice, doprava a kolemjdoucí, jejichž pohledům se chtěli majitelé vyhnout.
Tyto dvě hlediska se ukázaly být hlavními rysy projektu a řešení mohlo vést k dalšímu předpokladů pro tradiční architekturu: vnitřní dvůr. Výsledný tvar byl předem určen regulačními vzdálenostmi. Z profilu je maximální výška dosažena zadní stěnou (2 poschodí) a přední stěna zůstává na minimální možné výšce (1 poschodí). Výsledný dům se kolemjdoucím deformuje v axonometrickém promítání. Aby se podařilo dostat do jižní strany přirozené světlo, umístili jsme do půdorysu čtyři podélné vnitřní dvory: jeden centrální, jeden v obývacím pokoji, jeden ve společných toaletách a na závěr jeden poblíž dětského pokoje. Téměř všechna severně situovaná okna hledí na úžasnou krajinu. Zkoumali jsme působivost bílého bloku a jeho abstraktní osobitost. Celý objem včetně stěn bude bílý, kde se vnitřní dvory podobají modravým prohlubním delikátně povznášejících výrazný charakter celého domu. Ve výsledku je dům vytvořen téměř výlučně prostřednictvím místního repertoáru Alentejo: bílá hmota, světlo-stín, tloušťka/masa, textura.
Vnitřní místnosti se nachází mezi “náznaky“ tradičního dvoudílného podkroví, střídání měřítka a úmyslně střízlivé vnitřní atmosféry. Kuchyňský ostrov uprostřed obývajícího pokoje na sebe přebírá starověkou roli ohniště jako středu domova, kolem něhož se vše odehrává.
Klienti si přáli mít malý víkendový dům, který by umožňoval příležitostné chvíle uvolnění při jejich víkendových únicích před každodenním víkendovým stresem.
Naše myšlenky se tak dlouhou dobu zaobíraly přiklady tzv. lidové architektury vytvořené před technickou revolucí. Tvoří je malé domy s často asymetrickými střechami s jednou nebo dvěma podélnými podkrovními místnostmi, které jsou zcela neproporční, čímž zesiluje pocit, kde byl dům postaven. Dlouhé střechy vytváří domy přívětivé během extrémně horkého léta a suché zimy. Sounáležitost těchto domů k rovinám Alentajo vytváří také bělost vápenného nátěru s abstraktní podobou disponující překvapivou krásou.
Prvním výraznějším omezením je trojúhelníkový tvar malého pozemku, který po aplikování všech povinných odstupů od hranic pozemku neumožňoval žádné jiné tvarové alternativy. Dům musel čelit ještě dalšímu paradoxu: nejzajímavější výhledy jsou orientovány na sever a ne jižně, kam by měly správně směřovat za nejlepším osvětlením. Směrem na jih se nachází ulice, doprava a kolemjdoucí, jejichž pohledům se chtěli majitelé vyhnout.
Tyto dvě hlediska se ukázaly být hlavními rysy projektu a řešení mohlo vést k dalšímu předpokladů pro tradiční architekturu: vnitřní dvůr. Výsledný tvar byl předem určen regulačními vzdálenostmi. Z profilu je maximální výška dosažena zadní stěnou (2 poschodí) a přední stěna zůstává na minimální možné výšce (1 poschodí). Výsledný dům se kolemjdoucím deformuje v axonometrickém promítání. Aby se podařilo dostat do jižní strany přirozené světlo, umístili jsme do půdorysu čtyři podélné vnitřní dvory: jeden centrální, jeden v obývacím pokoji, jeden ve společných toaletách a na závěr jeden poblíž dětského pokoje. Téměř všechna severně situovaná okna hledí na úžasnou krajinu. Zkoumali jsme působivost bílého bloku a jeho abstraktní osobitost. Celý objem včetně stěn bude bílý, kde se vnitřní dvory podobají modravým prohlubním delikátně povznášejících výrazný charakter celého domu. Ve výsledku je dům vytvořen téměř výlučně prostřednictvím místního repertoáru Alentejo: bílá hmota, světlo-stín, tloušťka/masa, textura.
Vnitřní místnosti se nachází mezi “náznaky“ tradičního dvoudílného podkroví, střídání měřítka a úmyslně střízlivé vnitřní atmosféry. Kuchyňský ostrov uprostřed obývajícího pokoje na sebe přebírá starověkou roli ohniště jako středu domova, kolem něhož se vše odehrává.
0 komentářů
přidat komentář
