Dům se dvěma byty v Kolodějích
Investiční projekt architektů Protivových cílí na jednoduchost, praktičnost a rafinovanost. Záměrem bylo vytvořit takovou nemovitost, která by potenciálním zákazníkům poskytovala kvalitní bydlení, přestože obkresluje půdorys původní stavby malých rozměrů. V Kolodějích v Praze tak vznikly dva dvoupodlažní byty 3 + 1 o velikosti devadesát metrů čtverečních, které však nabízejí mnohem více, než by se na první pohled mohlo zdát.
Postavit nadstandardní bydlení, pokud nejste omezeni velikostí pozemku ani financemi, není většinou nic těžkého. Je ale výzva a umění jej vytvořit, když se musíte držet menších rozměrů. Architekti zde pomocí logického uspořádání místností a kombinaci bílé barvy a světlých odstínů dubového dřeva navrhli útulné, avšak opticky prostorné byty. Pracovat s původním půdorysem nemovitosti bylo od počátku záměrem, navíc nebylo možné zastavěnou plochu rozšířit vzhledem k minimálním rozměrům pozemku. Zároveň nestačilo původní budovu pouze zrekonstruovat. Jednalo se totiž o starší vesnický dům, který sám byl pravděpodobně rozšířením jiného stavení. Stavba proto měla nevyhovující nosnou konstrukci a propadlou střechu. Autoři projektu navíc nechtěli místo pouze opravit, ale i obohatit.
Oba byty jsou koncipovány velmi podobně. Spodní patro vždy představuje společenskou část. Nejdříve vejdete do zádveří se zajímavou šatnou s integrovanými dveřmi, která s kuchyňskými skříněmi tvoří jeden blok a prostorově odděluje kuchyň od zbytku. Ta je spolu s jídelnou a s obývacím pokojem vizuálně propojená, což dodává bydlení prostorovou otevřenost. Ta je dále umocněná i přímým kontaktem se zahradou prostřednictvím velké skleněné stěny. Díky všem těmto aspektům si připadáte, že jste v mnohem větším domě.
Nevšední designový prvek zde představuje otočná stěna. Svým vzhledem připomíná velké dveře bez kliky, které, když je otevřete, zcela kopírují sousedící stěnu. Můžete tak získat otevřený přístup do šatny i kuchyně, přičemž dřevěná stěna zůstává součástí prostoru – ať už otevřená nebo zavřená. Ložnice s vlastními koupelnami se nachází v horním patře a jsou orientovány do průčelí nebo do zahrady, tudíž jsou odkloněny od případného hluku silnice. Svou plochou jsou velmi velkorysé a jejich vyšší otevřené stropy sahající až do hřebene střechy navíc zajišťují výborné klima a dostatek vzduchu v místnostech. Ve větší ložnici je velký úložný prostor, který nahrazuje absenci sklepa nebo komory.
Ačkoli se architekti snažili o maximální jednoduchost, aby si noví majitelé mohli byty následně přizpůsobit vlastním požadavkům, s pár detaily si vyhráli. Kupříkladu navázali na prvek úvodní zástavby, tedy rozdíl v hrubosti omítky, naznačili šambrány oken... Vznikla tím zajímavá hra s fasádou, která dělá stavbu méně sterilní.
Projekt svým zpracováním cílí nejen na jednoduchost, ale i na udržitelnost – jak z hlediska ekologie, tak ekonomiky. Dům nemá plastová okna a pracuje primárně s dřevěnými materiály. Má efektivní topný systém s tepelným čerpadlem a v kombinaci s podlahovým topením zaručuje příjemné tepelné klima v domě s nižší spotřebou energie a bez zplodin. Střešní fotovoltaické panely generují elektrický proud buď do sítě, nebo do akumulátoru pro přímé využití v domě, čímž snižují výsledné výdaje energií. Architekti také pracovali primárně s materiály, které by při další rekonstrukci byly recyklovatelné. Ovšem ten hlavní prvek udržitelnosti rafinovaně spočívá v záměru, že se nesnažili vytvořit jeden zbytečně velký dům pro jednu rodinu, ale postavit dva byty pro více lidí na předešlých základech. Projekt se tak stal ukázkou, že i skromnější užitná plocha může poskytovat kýžené pohodlí.
Postavit nadstandardní bydlení, pokud nejste omezeni velikostí pozemku ani financemi, není většinou nic těžkého. Je ale výzva a umění jej vytvořit, když se musíte držet menších rozměrů. Architekti zde pomocí logického uspořádání místností a kombinaci bílé barvy a světlých odstínů dubového dřeva navrhli útulné, avšak opticky prostorné byty. Pracovat s původním půdorysem nemovitosti bylo od počátku záměrem, navíc nebylo možné zastavěnou plochu rozšířit vzhledem k minimálním rozměrům pozemku. Zároveň nestačilo původní budovu pouze zrekonstruovat. Jednalo se totiž o starší vesnický dům, který sám byl pravděpodobně rozšířením jiného stavení. Stavba proto měla nevyhovující nosnou konstrukci a propadlou střechu. Autoři projektu navíc nechtěli místo pouze opravit, ale i obohatit.
Oba byty jsou koncipovány velmi podobně. Spodní patro vždy představuje společenskou část. Nejdříve vejdete do zádveří se zajímavou šatnou s integrovanými dveřmi, která s kuchyňskými skříněmi tvoří jeden blok a prostorově odděluje kuchyň od zbytku. Ta je spolu s jídelnou a s obývacím pokojem vizuálně propojená, což dodává bydlení prostorovou otevřenost. Ta je dále umocněná i přímým kontaktem se zahradou prostřednictvím velké skleněné stěny. Díky všem těmto aspektům si připadáte, že jste v mnohem větším domě.
Nevšední designový prvek zde představuje otočná stěna. Svým vzhledem připomíná velké dveře bez kliky, které, když je otevřete, zcela kopírují sousedící stěnu. Můžete tak získat otevřený přístup do šatny i kuchyně, přičemž dřevěná stěna zůstává součástí prostoru – ať už otevřená nebo zavřená. Ložnice s vlastními koupelnami se nachází v horním patře a jsou orientovány do průčelí nebo do zahrady, tudíž jsou odkloněny od případného hluku silnice. Svou plochou jsou velmi velkorysé a jejich vyšší otevřené stropy sahající až do hřebene střechy navíc zajišťují výborné klima a dostatek vzduchu v místnostech. Ve větší ložnici je velký úložný prostor, který nahrazuje absenci sklepa nebo komory.
Ačkoli se architekti snažili o maximální jednoduchost, aby si noví majitelé mohli byty následně přizpůsobit vlastním požadavkům, s pár detaily si vyhráli. Kupříkladu navázali na prvek úvodní zástavby, tedy rozdíl v hrubosti omítky, naznačili šambrány oken... Vznikla tím zajímavá hra s fasádou, která dělá stavbu méně sterilní.
Projekt svým zpracováním cílí nejen na jednoduchost, ale i na udržitelnost – jak z hlediska ekologie, tak ekonomiky. Dům nemá plastová okna a pracuje primárně s dřevěnými materiály. Má efektivní topný systém s tepelným čerpadlem a v kombinaci s podlahovým topením zaručuje příjemné tepelné klima v domě s nižší spotřebou energie a bez zplodin. Střešní fotovoltaické panely generují elektrický proud buď do sítě, nebo do akumulátoru pro přímé využití v domě, čímž snižují výsledné výdaje energií. Architekti také pracovali primárně s materiály, které by při další rekonstrukci byly recyklovatelné. Ovšem ten hlavní prvek udržitelnosti rafinovaně spočívá v záměru, že se nesnažili vytvořit jeden zbytečně velký dům pro jednu rodinu, ale postavit dva byty pro více lidí na předešlých základech. Projekt se tak stal ukázkou, že i skromnější užitná plocha může poskytovat kýžené pohodlí.
Autorská zpráva
0 komentářů
přidat komentář
