Přidat nový komentář
Diskusní příspěvky vyjadřují stanoviska čtenářů, která se mohou lišit od stanovisek redakce. Všechny příspěvky musí být schváleny redaktorem dříve než budou zveřejněny.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Redakce archiweb.cz ctí v maximální možné míře svobodu slova, nicméně ve výjimečných případech si vyhrazuje právo smazat nebo opatřit komentářem příspěvek, který se netýká tématu diskuse, porušuje platné zákony ČR nebo dobré jméno portálu, obsahuje vulgarismy nebo má reklamní charakter.
Předně a hlavně:
... netuším, jaký souběh okolností vedl k tomu, co se pokusím vyzdvihnout. Znovu jsem si pozorně prošel stránky atelieru, abych našel nějakou nápověď, a vskutku jsem cosi nalezl: některý ze spolupracujících autorů (možná, že všichni) má reflektovaný či nereflektovaný "cit" (zde vskutku metafora) pro to, o čem již delší dobu přemýšlím: totiž pro významná rozhraní lidského bydlení. A to je to, o co v architektuře, dle mého, běží.
... zde jde o rozhraní z nejpodstatnějších: rozhraní mezi vnějškem a vnitřkem.
... ve výše uvedených reakcích je k postřehnutí stížnost na dojem "vězení". Určitě, to jeden z možných vektorů "zpevnění" a "zvýraznění" právě tohoto klíčového rozhraní, kterého jsou vlastně všechna další jen fraktálovým větvením a transkripcí. Vektor "vězení" je "zevnitř->ven", vězení "drží" uvnitř. Vektor opačný je "zvenku->dovnitř" a jemu odpovídá spíše představa, kterou značíme slovem: "pevnost". Pevnost chrání to, co je "uvnitř" a "drží" nebezpečí a hrozbu "vně". Dům je především, právě a spíše tímto vektorem - znáte to: "Můj dům, můj hrad."
... ale ne každý čas je stejný. Jsou časy, v nichž můžeme mít dům více "otevřený" vnějšku, kdy rozhraní mezi vnějškem a vnitřkem nemusí být tak pevné a neprostupné (zrovna nedávno jsme se s přítelem letmo bavili o širokých protestantských oknech, kterými je tak široce "vidět" dovnitř). Řekli bychom, že vektory "zevnitř->ven" a "zvenku->dovnitř" by se měly vyrovnávat téměř tak, aby se vykrátily, avšak s ponecháním "jisté" převahy vektoru "pevnosti", vektoru "zvenku->dovnitř". V tom se odráží naše "přirozená povaha" - jsme bytostmi individuálními, avšak rovněž sociálními - a vně našeho domu přeci není nějaká divoká pustina, nýbrž naše obec, naše společenství. Vnímáme rozhraní domu jako rozhraní mezi "veřejným" a "soukromým" - uvnitř obecného překlenujího lidského "vnitřku". V tomto smyslu je rozhraní domu rozhraním mezi dvěma našimi vnitřky, a tudíž by nemělo být neprostupným, nýbrž spíše zakrývajícím a "zpomalujícím", že ano?
.. jistě, ale to platí v časech "normálních" tak, jako je tato naše přirozená intuice "normální". Problém je v tom, že naše časy "normální" nejsou. Zrovna nedávno (asi před rokem) jsme s BlueMonday tento "fenomén" lákající k označení: "dům pevnost", promýšleli právě v návaznosti na naše "těžké časy", kdy se veřejné proměňuje z našeho obecného vnitřku (od slova: "obec") na divoký a nebezpečný vnějšek ne-lidského. Nejde však samozřejmě o vnějšek ne-lidský ve smyslu jiných než lidských bytostí, nýbrž o vnějšek odlidštěné techniky a instrumentální agrese, která chtě nechtě proměňuje v potencionální agresory i všechny ostatní lidi "vně" domu - všechny bývalé členy bývalé obce. Lidská obec se rozpadá a dům se stává pevností.
TEDY: Tento dům je vyjádřením této smutné situace, ve které se lidské bydlení ocitlo - je vyslovením posílení vektoru "zvenčí->dovnitř" a obrácení se domu do sebe; vyjádřením, ve kterém se ukazuje péče o bydlení vůbec. Nikterak mu předně neběží o svůj "zjev" - o to jak se ukazuje, a tudíž se ani neusiluje cosi jevit - nehlásá nějaké ("jakékoli") "významy", nýbrž se obrací ke svému vnitřku, aby chránil a ukryl soukromí těch, co bydlí. A to je především a prvně úloha domu. Pokud se nemýlím: velmi pěkné, sloužící a smysluplné. "Pěkné" sice podivně, ve vztahu k naší skutečnosti, avšak pěkné tím, jak se to autorům povedlo. Vše ostatní je v porovnání s tím naprosto vedlejší.
Ono vedlejší:
... měl bych sice určité námitky proti "detailům". Kupříkladu proti úzkému pásovému střešnímu oknu přitisknutému ke zdi v hale. Hledal bych tam spíše střešní okno v nějakém středovém poměru k celku místnosti. Vím, že takové světlo a výhled jsou zcela jiné, než v případě onoho pásového okna ... ale je to o přeci okno "do nebe", a nebe je místo "dobré" a "bezpečné". Proč ho nenechat do domu vstupovat dominantně a celé jeho oslnivosti a časovosti? To by jen zvýraznilo charakter síly základního rozhraní domu - ono bezpečí, které má poskytovat. Ale nevím samozřejmě, co konkrétně mohlo autory vést k jejich rozhodnutí.
... i ostatní okna bych možná "cítil" jinak, ale to je možná z velké částí záležitost "vkusu" ... nevím, snad mi odborníci vysvětlí ...
... proti materiálům vskutku "nic nemám" ...
... vchod stoupající z "podzemí" vzhůru na "nádvoří" zahrady jeho umocňuje naši "intuici pevnosti" ... okouzlující svou prereflexivní asociací, která nevyžaduje žádných následných "výkladů" ...
... zahrada je krásná, ve své čistotě a svým nevtíravým smyslem pro detail. Na takovou zahradu bych si konečně a znovu "pořídil" psa a nechal ho tam svobodně bydlet ... asi bych se tam rád povaloval ...
... možná, že zdi mohly být vyšší ...
... myslím, že v tomto případě ani široká "tenká blána skla", která odděluje vnějšek zápraží od vnitřku zádveří, zas až tak moc nevadí ... jde přeci o rozhraní mířícím do pevně uzavřeného a chráněného vnitřního vnějšku a není zde dáno za úkol vyjadřovat a udržovat nějakou specifickou kvalitu prostoru (jako je tomu třeba v případě klášterní chodby, že ano?). Ale zdá se mi, že i to mělo svůj "vývoj", protože skicy uveřejněné na webu autorů ukazují toto rozhraní jako širší a otevřenější, pokud mě ovšem něco nešálí (třeba barevnost a jas skic v kontrastu k fotografiím) ...
***
... škoda, že není z fotografií vidět víc ... jeho vlastní vnitřek a také asi oslabená "veřejná tvář" domu ... jel bych se tam podívat, ale Cheb je Cheb ... a také byl bych zvědavý na jiná mínění o něm ... snad mě opravdu neklame zrak a v naději nalézt něco smysluplného neslyším trávu růst ...
To co GeoN popsal racionálně, Kopča (nemýlím-li se) udělal intuitivně, citem. Genius loci, poetičnost, bezpečí, intimita, pohodlí, lapidárnost, v rámci zadání - nízké náklady + strohost, "chudoba", zdánlivá ošklivost.
Právě intuitivní propojení estetiky "strohosti" s evidentní "útulností", "domovem" a praktičností - je soudobou architekturou, ne absurdním gestem. Téma "zevnitř-ven"/"zvenku-dovnitř" je v pracech A69 řešené vícekrát - tady nejlépe.
Podotýkám, že při prohlédnutí fotografií jsem si uvědomil, že ty nejlepší "věci" často nebývají fotogenické. U tohoto domu to platí dvojnásob. Skutečnost je mnohem lepší, než na fotkách vypadá.....
Klobouk dolů, díky.