Dům na hradbách
Dlouhá léta neužívaný (dvoj)dům se nachází v romantickém sousedství židovského hřbitova a potoku Roušarka v městské památkové zóně Sušice. Kompletní rekonstrukce se týkala původního historického objektu a drobnější přístavby z devadesátých let, která ovšem nikdy nepřekonala fázi hrubé stavby. Oba domy se půdorysně přimykají k vnějšímu opevnění města a historické hradební zdivo dokonce tvoří jižní stěnu přístavby. Původní funkci kadeřnictví nahradily dva samostatné byty, což si vyžádalo vznik nových otvorů, a především kompletní přepracování dispozic. Princip provozního rozdělení se proto změnil z horizontálního (podle objektu) na vertikální (podle podlaží).
Hlavní myšlenkou návrhu je funkční sjednocení a zároveň odlišení nového a starého. Rekonstrukce původního objektu respektuje jeho ráz, zatímco přístavba byla jemně aktualizována. Obojí se odehrává v rámci stávajících hmot bez jakýchkoli externích doplňků. Odlišení je kromě původních, drobných hmotových rozdílů formulováno barevností fasády a charakterem i velikostí okenních otvorů. Všechna okna v nové části mají lehce seříznuté pravé ostění. Stávající okna ve staré části byla nahrazena za historicky odpovídající (dvoukřídlé s dělenými tabulkami) a usazena, jak je u tohoto typu oken obvyklé, v líci s fasádou. Historické okénko přerušující římsu a původní otvor dveří v uliční fasádě jsou zaskleny fixně. Rámy oken jsou dřevěné s bílým nátěrem, parapety kamenné.
Dispoziční řešení vychází z požadavku dva zcela oddělené byty, který je hlavním důvodem, proč došlo ke spojení dvou nezávislých vstupů a jejich přesunutí z uliční fasády do štítové stěny. Ze společné chodby se vstupuje do skladu, technické místnosti a obou bytů. Přízemní byt tvoří podélný obytný prosto s kamny. Do jednoho pokoje se vstupuje přímo z obývacího prostoru, do druhého až z drobné chodby, která slouží jako filtr při vstupu na WC nebo do koupelny. Ke schodišti do horního bytu se vstupuje uzamykatelnými dveřmi. Chodba je prosvětlena střešním oknem – tak jako všechny místnosti v patře – a dochází v ní k vyrovnání výškového rozdílu mezi oběma objekty. Jádrem horního bytu je společný obývací prostor spojený s kuchyní a stolováním. Tento podkrovní prostor nabízí výhledy jak do centra, tak směrem k potoku a parku. Sloupky, vzpěry, vaznice a kleštiny zůstávají přiznané a prostupují prostorem.
Hlavní myšlenkou návrhu je funkční sjednocení a zároveň odlišení nového a starého. Rekonstrukce původního objektu respektuje jeho ráz, zatímco přístavba byla jemně aktualizována. Obojí se odehrává v rámci stávajících hmot bez jakýchkoli externích doplňků. Odlišení je kromě původních, drobných hmotových rozdílů formulováno barevností fasády a charakterem i velikostí okenních otvorů. Všechna okna v nové části mají lehce seříznuté pravé ostění. Stávající okna ve staré části byla nahrazena za historicky odpovídající (dvoukřídlé s dělenými tabulkami) a usazena, jak je u tohoto typu oken obvyklé, v líci s fasádou. Historické okénko přerušující římsu a původní otvor dveří v uliční fasádě jsou zaskleny fixně. Rámy oken jsou dřevěné s bílým nátěrem, parapety kamenné.
Dispoziční řešení vychází z požadavku dva zcela oddělené byty, který je hlavním důvodem, proč došlo ke spojení dvou nezávislých vstupů a jejich přesunutí z uliční fasády do štítové stěny. Ze společné chodby se vstupuje do skladu, technické místnosti a obou bytů. Přízemní byt tvoří podélný obytný prosto s kamny. Do jednoho pokoje se vstupuje přímo z obývacího prostoru, do druhého až z drobné chodby, která slouží jako filtr při vstupu na WC nebo do koupelny. Ke schodišti do horního bytu se vstupuje uzamykatelnými dveřmi. Chodba je prosvětlena střešním oknem – tak jako všechny místnosti v patře – a dochází v ní k vyrovnání výškového rozdílu mezi oběma objekty. Jádrem horního bytu je společný obývací prostor spojený s kuchyní a stolováním. Tento podkrovní prostor nabízí výhledy jak do centra, tak směrem k potoku a parku. Sloupky, vzpěry, vaznice a kleštiny zůstávají přiznané a prostupují prostorem.
0 komentářů
přidat komentář
