Dům kultury Letohrad

Škoda původní budovy, podle databáze divadel byla kvalitnější. Venkovní reliéfy zmizely, uvnitř bez umění, sochy, plastiky, světelného objektu, čehokoliv. Teď je vše logicky členěné, univerzální atd., ale kulturu hledám marně, asi nebyla v hobby marketu na skladě. Kruhy a vzduchotechnika na stropě jako vrchol interiérového spotřebního designu 20. let 21. století.

V nedalekých Holicích stojí tentýž dům kultury od téhož autora.

Sály nefungují paralelně, bar je nedostatečný, jeho obsluha do patra a minimum manipulačních prostor je nepraktické, starý sál byl a zůstal špatný, kino mizerné v ZUŠce přeslechy, dokola chodba bez oken pro děti super, problémy s ventilací, zatéká do suterénu. Cena nakonec bude i s úroky kolem 300 milionů. Nesmysl na druhou.

Dík za upozornění na velmi podobný objekt v Holicích. Autorem obou je architekt Štefan Imrich, jehož jméno těm, kdo rekonstruovali dům v Letohradě, nestálo ani za zmínku. Srovnání je trochu smutné. Ano, původně to byl doznívající tzv. socialistický realismus. Byl to však dům s jasnou tváří, dům dobře hmotově prokomponovaný, ctící tradiční architektonické tvarosloví, dům noblesně kulturní. V letohradu je to asi dobře užitečné, ale architektura to může být téměř čehokoli. Nebýt tam název Dům kultury, tak nevím, zda je to sportovní centrum, wellness centrum, možná i zajímavé administrativní centrum … Interiéry jsou dokonale sterilní, bez invence, bez charakteru – interiéry, které vycházejí z toho, co je ve světě dnes módní. Jejich „minimalismus“ je ovšem spíše smutný. I když – architektura vyjadřuje dobu svého vzniku, v tomto případě náš vztah ke kultuře, takže asi chtít něco jiného nešlo.
Škoda. Jen doufám, že Holice se při případné rekonstrukci svého kulturního domu vydají kulturnější cestou.
A kam zmizela původní výtvarná výzdoba?