Dům kultury Letohrad

Rekonstruovaná budova Domu kultury nově zahrnuje i prostory Základní umělecké školy. Obě instituce mohou fungovat zcela samostatně, ale možnost jejich propojení nabízí dobrou variabilitu využití. K dispozici jsou celkem tři společenské sály se specifickými parametry a s možností paralelního provozu. Stavba získala odpovídající předprostor, do kterého se široce otevírá bez zbytečných bariér.

Původní objekt kulturního domu byl po 10 letech stavby otevřen veřejnosti v roce 1969. Opakovaně realizovaný projekt zahrnoval kromě hlavního sálu, pro kino a divadlo, menší taneční sál a klubovnu, prostory loutkové scény, tanečního klubu, restauraci a vinárnu. Rozsah zadání rekonstrukce, doplněný o prostory ZUŠ a kapacitní plesový sál, výrazně ovlivnil přístup ke stavbě. Na jednu stranu si vynucoval radikální zásah do provozu i podoby stávající stavby; na druhou stranu tím umožnil zlepšení řady dalších souvislostí, provozních vazeb i technických řešení.

Budova musela především zásadně změnit svůj vztah s veřejným prostorem i princip vlastního provozního uspořádání. Cílem bylo maximální otevření veřejnosti a odstranění bariér v přístupu návštěvníků. Zejména byl rozšířen a kultivován vstupní předprostor, na úkor původního parkoviště. Díky tomu bylo možné nahradit původní vstupní schodiště měkce stoupající bezbariérovou plochou. Změnou dopravního řešení se mj. podařilo napřímit pěší trasy do blízkých škol.

Výraznou proměnou prošlo hlavní průčelí stavby, které dodalo stavbě potřebnou dynamiku a jasně definovalo hlavní vstup do budovy. Výrazné vertikální členění i "kukátkový" motiv jsou inspirovány původním tvaroslovím budovy. Vstupy do kulturního domu i ZUŠ jsou nově kryté hmotou přístavby a střešním přesahem. Prostorné závětří slouží i jako "zahrádka" kavárny.

Zásadní změny bylo docíleno uvolněním foyer kulturního domu a jeho otevřením do nástupního prostoru. Původní komplikované řešení bylo očištěno od řady dílčích bariér ve formě dveřních clon, stěn, sloupů. Nový otevřený foyer pak logicky a přehledně propojuje všechny základní provozní části budovy. Sem je soustředěný veškerý návštěvnický servis a odtud jsou přímé vstupy do hlavního sálu. Po schodišti je přístupný balkon a taneční sál.

Podle aktuální potřeby má provozovatel možnost průběžně měnit využití a konfiguraci všech 3 sálů. Přirozeně tak může optimalizovat rozsah nezbytného zázemí i provozní náklady.
Původní hlavní sál zůstal primárně určen pro divadelní představení a akustickou hudební produkci. Sál je nově vybavený např. současnou kino-technikou, ale zejména v oblasti akustiky bylo nutné stanovit priority.

Nový "taneční" sál je veskrze univerzální, ale výjimečná plocha tanečního parketu mu přisoudila obvyklé označení. Sál je připravený pro plesovou sezónu, včetně živé hudební produkce a gastronomického zázemí. Instalovaná variantní mobilní stěna, zatemnění a stohovatelný mobiliář, umožňují provoz přizpůsobit požadavkům tanečních kurzů a soutěží, výstav, přednášek, meetingů, či komornějších projekcí.

Komorní sál, situovaný v přístavbě budovy, je přizpůsoben především požadavkům ZUŠ. Akustiku sálu je možné částečně upravit vstříc nesmělým interpretům i znatelně silnějším tělesům. Sál je také možné samostatně pronajmout bez zásahu do dalšího provozu budovy. Technické vybavení opět umožňuje širokou škálu využití.