Drážní bouda Wriezener

Železniční doprava v 21. století nijak neztrácí na svém významu, ale díky moderním technologiím se kromě rychlosti zvýšila také efektivita provozu a snížily prostorové nároky na odstavné koleje. Z opuštěných drážních území se staly vyhledávané stavební pozemky, kde v centrech měst vyrůstají nové administrativní soubory a na okrajích nákupní zóny. V případě metropole jakou je Berlín, stále zbývá stále spousta drážních území, které postupně nabývají nové využití ke zlepšení městského života a trávení volného času. V případě vlakového nádraží Wriezener Bahnhof se bratři Fröhlichové uchýlili k minimálním zásahům: jednoduše zpřístupnit území, nabídnout divoký park, minimálními prostředky zachránit stávající industriálními objekty a novými zásahy doplnit chybějící infrastrukturu. Architekti zachovávají původní objekt servisní budovu, která stála u železniční točny, a doplňují ji dvěma černě natřenými přepravními kontejnery, kde jeden slouží jako toaleta a druhý sklad. Kompaktní objekt s minimální sedlovou střechou tvoří jednopodlažní mohutný železobetonový skelet, na němž je posazena lehká dvoupodlažní ocelová konstrukce s výplňovým zdivem. Hlavním výzvou pro architekty byla náročná rekonstrukce obvodového pláště, zachování původního vzhledu a splnění všech potřeb nového uživatele, kterým je sousedské centrum “Lokschuppen Kultur“ provozující ekologické aktivity “Nirgendwo“ (Nikde) a aktivně budující městský biotop.