Divadlo J. K. Tyla Nová scéna

Není divu, že autoři raději neprezentují situační výkres divadla, také není divu že v textu se objevují slova jako bariéra, nepřístupná a ten zmíněný záměr dokončit městský blok, naplněn nebyl. Škoda, že tato hmotná připomínka marnosti stavění bez architektonické soutěže vůbec musela vzniknout.

Divím se, že stavby takového významu bez architektonické soutěže mají prostor na Archiwebu . Jeden průšvih je už postaven a teď je řada na další. Tím je Rekonstrukce městských lázní a jejich přeměna na Západočeskou galerii. Větší ostudu už jsme snad zažít nemohli.

Upřímně netuším, o jaké ostudě a hmotné připomínce marnosti zde mluvíte.. Architektura je otázkou osobního vkusu a vím, že se jedná v plzeňských poměrech o kontroverzní stavbu, ale toto mi přijde přehnané.
Já tam pravidelně chodím a z pohledu návštevníka mu nemám moc co vytknout. V umístění divadla také nevidím problém, uvnitř budovy nepocítíte, že je ze dvou stran lemováno frekventovanou silnicí, ze strany u Pekla je nadzemní i podzemní parkoviště, z náměstí jste u něj pěšky za 5 minut. V rámci naší republiky jsem navšívil řadu divadel a z mého pohledu se jedná o moderní, z hlediska divadelní techniky skvěle vybavené divadlo, které nám mohou leckde závidět a kam (nejen) já rád chodím. A dokonce raději než do historické budovy DJKT..

Pouze heslovitě. Bohužel tragické místo mezi nejfrekventovanějšími křižovatkami ve městě je pro pěší neatraktivní. Bez přímého propojení interiéru s podzemním parkovištěm. Kulhá koncept bezbariérového přístupu do blízkosti jeviště. Realizace se liší od soutěžního návrhu.
Není zdaleka ideální, ale mohlo by sloužit jako příklad, jak by to šlo lépe.
Chodim tam rád, interiér mě neuráží, ale některé věci mě hodně mrzí..

Tak dnes vypadá divadlo. Jako patrové garáže, nebo fabrika na konzervy.
Třeba toho molocha za pár let přestaví a nebo zbourají.

Naučil jsem se s Novou scénou žít, až po delší době jsem se odhodlal k návštěvě představení v této budově. Chápu, že není jednoduché do tak nevelkého prostoru , sevřeného otravnými víceproudými komunikacemi, umístit budovu alespoň částečně splňující divadelní provoz. Ano, již je někým zmíněno, že realita je poněkud odlišná od záměru, prostě výběr dodavatele a vysoutěžená cena se podepsala na výsledku, tak to bohužel praxe přináší. Nová scéna má rozhodně co nabídnout pro diváky, vzdušné prostory, venkovní světlo, pohodlná sedadla, toalety jedna báseň. Ozvučení a jevištní technologii umožňující doposud nemožná zajímavá řešení scény. Nicméně jako rodilého Plzeňana mne opravdu ze všeho nejvíce mrzí, že se tento stavební záměr neodehrál o několik let později. Protože kdyby byla vůle, tak by mohla Nová scéna stát na místě po zbořeném, osklivě přezdívaném, Domu hrůzy u Radbuzy. Dodnes je zde prázdný prostor. Jaké by to bylo nádherné, pobývat v prostoru v těsném sousedství řeky Radbuzy, neokupovaným obtěžujícím množstvím automobilové dopravy, s přímým napojením na městské parky lávkou přes řeku. Ještě si pamatuji ten nádherný výhled z kavárny na naše krásné muzeum. Takže závěrem, Novou scénu tehdejšímu politickému obsazení Magistrátu nikdy neodpustím.