Digital Park II a III

Návrh je založen na jednoznačné hmotové koncepci čtyř stejně vysokých, vzájemně propojených, lichoběžníkových objektů, které jsou vůči sobě pootočené a reagují tak na nepravidelný tvar pozemku. Takto jasně definované hmotové řešení vytváří v existující nesourodé zástavbě svébytnou a zároveň objemově odpovídající strukturu, reagující na měřítko okolního urbanismu.

Areál je citlivě zasazen do atypického parku, čemuž bylo podřízeno i dopravní řešení - velkokapacitní parkovací prostory jsou ukryty v podzemí budovy a celé okolí je řešeno důsledně jako park se zelení, vodními prvky a prostorem na procházky. Vybudováním parku byl vytvořen nový městský prostor, který zpříjemňuje prostředí nejen novému administrativnímu parku, ale slouží i široké veřejnosti.

Budova vychází z orientace vůči městskému centru, zejména vůči Bratislavskému hradu, a to jak lichoběžníkovým řešením, tak i koncepcí fasády. Ta je na severní straně směrem k centru města více otevřena a prosklená a na jižní straně je naopak uzavřenější vůči zástavbě sídliště Petržalka. Toto řešení fasády zároveň zohledňuje vliv tepelných zisků budovy od slunečního záření. Na bočních stranách se poměr zasklených a pevných částí plynule mění, čímž se do celkové kompozice vnáší prvek dynamičnosti, který se dále rozvíjí v dílčích architektonických celcích sadových úprav či vstupních lobby. Objekt je navržen tak, aby maximum kancelářské plochy mělo přirozené denní osvětlení a aby prostory byly flexibilně dělitelné pro jednotlivé nájemce.