Depozitář pro Východočeské muzeum v Pardubicích

Stavba slouží jako depozitář pro Východočeské muzeum v Pardubicích. Disponuje plochami pro příjem nálezů a dědictví, kdy tyto předměty dále procházejí karanténou, dekontaminací, ošetřením a následně jsou uloženy do jednotlivých místností depozitáře dle druhu. Samotný objekt je energeticky mimořádně úsporný. Stejně je přistupováno k materiálům – je použito téměř 1 000 tun betonového recyklátu, zdi jsou z nepálené cihly a hliněné omítky, které pomáhají udržovat vnitřní klima.
Novostavba depozitáře stojí na místě bývalé jídelny a respektuje pavilonový charakter a začleňuje se do stávajícího souboru budov, a přestože je pouze dvoupodlažní, dodržuje výškovou hladinu i takt okolních staveb. Přístupná je komunikací ze severu podél západní i východní fasády. Z jihu jsou situovány zastřešená nákladní rampa a vstupy do budovy. Na rampu navazují sousední budovy a společně tak vytváří jakýsi dvůr, kde bude probíhat nakládka a vykládka exponátů v zákrytu a nebude tak negativně ovlivňovat okolí nadměrným hlukem. Zároveň bude tato část pohledově odcloněna. Architektonické řešení – kompozice tvarového řešení, materiálové a barevné řešení. Jednoduchý kvádr obložený cor-tenovým plechem téměř čtvercového půdorysu působí jako obří zapomenutá patinou poznamenaná šperkovnice. Ze tří stran je budova prosta jakýchkoliv otvorů a z dominantních pohledů tak působí nedobytně. Stávající spojovací chodba mezi pavilony bude vybouráním stěn a oken transformována do podoby subtilní parkové kolonády hladce bíle omítnuté. Komunikace bude nadále sloužit pro pohyb mezi pavilony krytý před deštěm, ale zároveň otevře průhledy do zahrady a nebude působit jako neprostupná bariéra. Z východní strany nového pavilonu depozitáře bude lávka dobudována do formy ostře lomené klikatice, jejíž ostrý hrot bude levitovat nad příjezdovou cestou. Pod novou stříškou povedou vyrovnávací rampy, umožňující příjezd osobním vozům na nákladní rampu a k depu knihovny (sousední pavilon).

Objekt je z energetického hlediska mimořádně úsporný. Má moderní technologie jako rekuperaci a tepelné čerpadlo umístěné na zelené extenzivní zelené střeše. Samotná konstrukce je železobetonový skelet s panelovým stropem na spřažených ocelobetonových nosnících. Obálku pak tvoří cor-tenová fasáda, což je druh korozi odolné slitiny oceli, provětrávaná mezera, vrstva minerální tepelné izolace tloušťky 300 mm, pálená cihla provázaná na nepálenou cihlu s hliněnou omítkou. Kombinace těchto cihel přináší velkou akumulační kapacitu tepla a vlhkosti a díky tomu dokáže pomoci snižovat výkyvy teploty a vlhkosti.

Šetrné a recyklované materiály – jako hlavní materiály zastoupené v největším množství je betonový recyklát a nepálená cihla. Betonový recyklát je nasypaný v 800 mm mocnosti pod celým objektem za účelem zvýšení únosnosti základové desky. Běžně se používá kamenivo, namísto něj byl použit recyklát z jiné demolované stavby, ušetřili jsme vytěžení kameniva a jeho dopravu. Bylo využito cca 1 000 tun recyklátu. Nepálená cihla – tvoří vnitřní vrstvu obvodového pláště. Samotná cihla je vyrobena v podstatě z bláta, respektive z hlíny s příměsí písku. Jako materiál je tedy velmi jednoduchá a může na ní být použit i materiál z místa stavby. Nemusí se pálit ani nijak upravovat. Pouze se cca 50 hodin suší na vzduchu. Díky tomu je energie nutná na její výrobu minimální, na rozdíl od klasické cihly, která se musí pálit. V případě našeho projektu se jedná o cca 350 tun materiálu. Stejný případ pak bude i omítka, které je také hliněná pouze s tím rozdílem, že se míchá namístě a schne až na cihle.

Objekt depozitáře je úsporný nejen provozně, ale byla minimalizována i potřeba energie pro samotnou stavbu. Toho bylo docíleno použitím šetrných materiálů, které jsou buď z recyklátu, nebo dobře recyklovatelné. Stavba ctí principy oběhového hsopodářství, s ohledem na minimální uhlíkovou stopu ve všech životních fázích objektu, včetně té konečné.