Východopolský Lublin byl historicky místem setkávání polské, ukrajinské a židovské kultury. Tragédie uplynulého století však zanechaly nesmazatelné stopy a nové Centrum setkání kultur se snaží tyto křivdy narovnat.
V 60. letech minulého století se polská vláda v rámci centrálně plánované ekonomiky rozhodla postavit v Lublinu největší operní dům v Evropě aniž by se zeptala obyvatel po jejich skutečných potřebách nebo provedla studii udržitelnosti velké spekulativní investice. V 70. letech se začalo s výstavbou, kterou následující dekádu postihla ekonomická krize. Podcenění finančních nákladů nakonec vedlo k zastavení celého projektu. Po následující dvě dekády město strašilo nedokončené torzo, které si vysloužilo název “Divadlo ve výstavbě“. Po pádu Východního bloku a připojení k Evropské unii se z Polska stal v letech 2007-13 jeden z největších příjemců evropských dotací, které pomohly vybudovat infrastrukturu a řadu veřejných staveb. Jednou z nich bylo také dokončení Centra setkání kultur v Lublinu, kde kromě opery sídlí další kulturní organizace, umělecké spolky, laboratoř nových médií pořádající hudební, divadelní a filmová představení. Vedení si klade za cíl učinit z Centra setkání kultur nejvýznamnější kulturní instituci ve východním Polsku.
Původní torzo získalo od místního architekta Bolesława Stelmacha nové opláštění ze skla a betonových lamel. Uvnitř jsou však stále čitelné stopy předchozích dekád. Celý objekt je zakončený rozlehlou střešní zahradou s výhledem na Divadelní náměstí (Plac Teatralny) a přilehlý městský park.