Centrum hudebních studií

Centrum hudebních studií v Santiago de Compostela leží na pozemku Vista Algere, což je jedna z nejvýznamnějších zelených oblastí v okolí historického jádra Santiaga. Na pozemku Vista Algere, nazývaného rovněž jako univerzitní park, je umístěna skupina budov, jejíž náplň se váže k akademické a výzkumné činnosti. Je tu možné najít Evropský dům, Centrum pokročilých studií, IDEGA (univerzitní výzkumné centrum) a Centrum pro hudební studia, které je věnováno postgraduálnímu zdokonalování v hudbě a je určeno především muzikantům Galicijského orchestru.
Konečná podoba návrhu má svůj původ v soutěžních podmínkách, kde byl požadován pavilon, jehož program obsahoval řadu tříd pro výuku hudby s přesně určenou volumetrií, výší, obsazením a materiály, v nesymetrické kompozici stojí naproti pavilonu postaveného (Césarem) Portelou zhotoveného ze stejných materiálů a v podobných rozměrech.
Vnímání budovy v různých měřítkách zvýrazňuje různé úrovně pro její pochopení. Z dálky budova sebou udeří o zem. Bez jakýchkoliv souvislostí se přilepí na zelený travnatý koberec, který tvoří povrch celého pozemku, silným a rozhodným způsobem vykrajuje svůj obrys do prostoru zahrady jako kubická skála. Při pohledu ze střední vzdálenosti, zíráme na rozhraní, předtím téměř dokonalý tvar odhaluje svoje nedostatky v jasnějším vymezení; objeví se stopa po lomové čáře, pokřivené okraje a povrchová vibrace světla, hmoty a stínu zachycena do rytmu sedmi části. Přiblížíme se ještě blíž a celkový tvar se úplně rozbije; jednotlivé kusy povyskočí, vyjadřují svojí drsnou materialitu a ohraničují otvory, které udávají stavbě její měřítko, zářezy světla trhající fasádu, která z dálky proměňuje díry ve stín ubírající ve svislých prvcích z hmoty světlo, zatímco dva velké otvory jsou přímým důsledkem velkého vnitřního prostoru.
Žulový obklad fasády je zhotoven z kamenů obrácených ven “opačnou stranou“ a spontánně hledajících přírodní povrch “stereotomie“, který umožňuje žulu snadněji lámat. Konstrukční systém využívá techniky navrtávání kamene, aby ho bylo možné oddělit, užívá také boční strany, ale v souvislosti s přehodnocení práce tvořivého procesu otvoru a uříznutého kamene. Lze tu spatřit hledání konstrukčního výrazu kamene, jak jsme se poučili z historie, když se vrátíme nazpět do Egypta a Říme.
Při pohledu z funkční stránky, byly pro návrh determinující akustické požadavky různých místností. To je jedním z důvodů, proč jsou prostory s většími akustickými nároky ukryty do betonového suterénu, který se přizpůsobuje usazení stavby, zpřístupňuje a usměrňuje svažující se terén. Tyto větší učebny (auditorium, alektroakustika, místností pro bicí nástroje...) jsou schopny pojmout větší počet studentů a případného publika.
Uspořádání horních podlaží se “otáčí“ kolem vnitřních okruhu, jehož velikost a veřejných charakter se postupně směrem vzhůru umenšuje. Nejvyšší podlaží je určeno studovnám a kancelářím pedagogů.
Celkový výraz domu vychází z opozice a duality, která svým měřítkem, zabarvením a materiálem vytváří spletité prostory. Mírné deformace, vrstvené na sebe pro docílení souladu, vyvolává čistotu obou prostorových poměrů a vzbuzuje zájem pro materiál i celkovou prostorovou atmosféru. Zcela mimo kánon, budova chce rozvinout architektonický koncept uvnitř jednoduché kompozice a geometrie, přebírá prostorovou rezonanci z ozvěny svých hranic, takže vnějšek představuje carballeira, což je zahrada, voda a galicijské světlo a vnitřek tvoří kamenné povrchy vysekané z vnějšku (nebo možná zužitkovávají konfrontaci s ním) a utváří prostor. Záměrem projektu bylo vytvořit stavbu, který bude vzhledem na svou kulturní osobitost a specifičnost atmosféry zdůrazňující paměť místa hluboce zakořeněnou do galicijské architektury. Budova působí, jako by tu stála odjakživa.