Carpenterovo centrum pro vizuální umění

Po absolutoriu na barcelonské polytechnice odešel Josep Lluís Sert v roce 1929 na krátkou neplacenou stáž do pařížského Le Corbusierova ateliéru, kde přejal modernistické myšlenky, které ve 30. letech uplatňoval ve Španělsku a po své emigraci do USA také jako poválečný prezident CIAM a děkan GSD na Harvardské univerzitě. S trochou nadsázky by se dalo říci, že J.L.Sert přinesl do osnov Harvardské univerzity umělecké obory. Díky této dlouholeté známosti pozval J.L.Sert v roce 1961 Le Corbusiera do Spojených států, aby v Cambridge navrhl Carpenterovo centrum pro vizuální umění. Le Corbusier do Ameriky zavítal na pozvání MoMA v již polovině 30. let minulého století, kdy byl ohromen výškou newyorských mrakodrapů. První úspěch na americké půdě se mu podařilo zaznamenat až po druhé světové válce s vítězným návrhem budovy OSN, jejíž realizace však ujal Wallace K. Harrison. Carpenterovo centrum na Harvardské univerzitě tak lze považovat za jedinou opravdovou Le Corbusierovou stavbou na území Spojených států.
V průběhu 50. let minulého století byl na Harvardu založen program, který měl za úkol nashromáždit částku 1,3 milionu dolaru, aby mohl vzniknout nový umělecký obor. Alfred S.V. Carpenter (1881-1974), oregonský rodák a absolvent Harvardské univerzity, obratem poskytl 1,5 milionu dolarů na budovu, kde by se umělecké obory vyučovaly. Josep Lluís Sert následně oslovil výběrovou komisi, která se již začala ohlížet po “prvotřídních amerických architektech“, aby zakázkou pověřil Le Corbusiera, který po menších průtazích navštívil místo v roce 1959. Do Cambridge zavítal celkem dvakrát. Na projektu se kromě Le Corbusiera podílel také mladý chilský architekt Guillermo de la Fuente a veškerá výkresová dokumentace se připravovala v cambridgeské kanceláři J.L.Serta. Le Corbusier donátora své stavby nikdy nepotkal, přestože Alfred Carpenter neváhal významně navýšit svůj dar, když se realizace začala prodražovat.
Po dlouhém hledání vhodného místa, padla volba na nevelký pozemek na východním okraji univerzitního campusu Harvard Yard skládajícího se převážně z historických budov v georgiánském stylu. Le Corbusierův brutalistní návrh je přitom překvapivě skromný, formálně umírněný s dokonale zpracovanými betonovými plochami. K mírně natočenému čtverci, je napojena dvojice organicky ztvárněných křídel (existují vtipné historky o 'pářících se klavírech'). Napříč domem spočívajícím na štíhlých vysokých sloupech prochází esovitě zkroucená pozvolná rampa sloužící jako centrální komunikační páteř celého domu, ale také zkratka mezi paralelními ulicemi Quincy a Prescott Street. Za čtvercovými okny s obřími betonovými slunolamy se ukrývají výtvarné ateliéry a přednáškové místnosti. Dnes v budově sídlí Ústav vizuálních a environmentálních studií a Harvardský filmový archiv.
Kvůli zdravotním komplikacím Le Corbusier nikdy nespatřil dokončenou stavbu. Po patnácti provozu bylo v dubnu 1978 Carpenterovo centrum zařazeno na seznam historický významných míst (NRHP).