Cafe Konvikt

Kavárna se nachází vedle bývalé barokní kaple jezuitského konviktu v Olomouci. Příznačně je slovo konvikt odvozeno z latinského convivere, tedy „žít ve společenství“. Kaple Božího těla byla v průběhu 17. století užívána jezuity, řeholním řádem, jenž je znám především svou misijní činností do exotických krajin a velkou mírou vzdělanosti. V interiéru kavárny se tedy prostupují prvky spojující barokní náboženskou mystiku se sekulárním řádem a poznáním. Základní tvar interiéru je klenutý prostor prosvětlený ze tří stran. Do něj je vloženo patro, které můžeme chápat jako metaforu stromu. Celá dolní vrstva interiéru tak zpodobňuje zemi či kmen, a je proto provedena v zemitých barvách. Patro pak připomíná jeho korunu, v níž se nachází zeleň v podobě vzrostlých rostlin a měkkých čalouněných lavic v tmavě zeleném odstínu.
Střed kavárny tvoří bar, který přikrývají rostliny pnoucí se shora nad ním. Uprostřed je ve výklenku podsvíceném jemnou růžovou barvou umístěn malý oltářík se sochou Panenky Marie. Bar i prostor za ním je obložený bílými, ručně vyráběnými keramickými obklady. Jeho horní deska, zpracovaná v autorsky vytvořeném povrchu, byla vyvinuta ve spolupráci s Master&Master. Deska je z tmavého masivního dřeva a má zaoblené rohy, čímž barevně a tvarově navazuje na nábytek užitý v kavárně. Dřevo navíc evokuje tradiční kostelní lavice. Barové stoličky a nízké stoličky jsou vyrobené českým výrobcem, všechny ostatní židle a stoly jsou z antiku.
Stěžejním vizuálním prvkem pro jezuitský řád byly fresky, které se nacházely v kostelích, kaplích i v konviktech. Odkaz k této tradici nalezneme v centrální části kavárny. Podhled stropu nad barem je podle návrhu malíře Davida Minaříka proveden speciálním ekologickým materiálem, který vyvinul ve spolupráci s Markétou Šohajovou. Jeho základní strukturou je látka, jež tvoří významnou část figurální kompozice barokních fresek. Spojením recyklovaných látek a pryskyřice z obnovitelných zdrojů vzniká originální povrch vytvářející iluzi staré fresky. Kromě fresek hrálo velkou roli v barokních sakrálních také světlo a celková světelná dynamika prostoru, která měla ukazovat božskou stránku světa. V kavárně je tento princip reprezentován centrálním kruhovým osvětlením metaforicky zpodobňující svatozář, jež se propisuje také do horního patra a symbolicky se prostorem nese dále do nekonečna.