Tři skupinky domů mnichovského architekta Otto Steidleho byly dokončeny v roce 1977. Od té doby se zeleň z blízkého parku (Englische Garten - obří zahrada v těsné blízkosti historického středu města) zakusuje stále více do obytného komplexu. Traduje se heslo: co architekt pokazí, to zeleň skryje. Zde se mísí tenké prefabrikované sloupy s kmeny stromů, barevné fasádní desky s olistěnými plochami. Zeleň umocňuje prožitek z místa. Stavba léty díky obyvatelům zraje nebo upadá¹).
Není na škodu vzepřít se doleželovskému trendu navštěvovat staveniště nebo domy z posledních čísel zahraničních časopisů. Bytovky na Genterstrasse, podobně jako obytný
okrsek Pilotengasse, po deseti a více letech působí lidštěji, než jak se tvářily ze stránek časopisů ve své době.
Od prvních skic měla obytná struktura působit nedokončeně, flexibilně, rozšířitelně. Vznikla tak idea boxů s lehkou hliníkovou fasádou navěšených na nosné sloupy. Až na suterén a dvanáctimetrové ztužující jádro bylo použito prefabrikátů. Jako každý experiment má i tato stavba svoje mouchy, ale fakt, že zde bydlí samotný autor i jeho vlastní kancelář, vystihuje výjimečné postavení v životě Otto Steidleho i prefabrikovaných staveb na Západě.
¹)
"What people make of my buildings is outside my control." Kenzo Tange