Objekt je rozdělen do tři segmentů. Základem dispozice je řádně vymyšlena zónace a příbuznost sousedících provozů. Tři stodůlky = tři různě namíchané koktejly. Avšak citlivě, bez nežádoucího mísení.
Středova část je z pohledu ulice zvýrazněna vypreparovaným krytým staním a současně zastřešeným vstupem do domu. Předsazeny přístřešek představuje portál. Dům je jednoduchý, dominantní a přitom stále tradiční a měřítkem vesnický. Navazující interní dispozice vede s vnějším přístupem kontinuální dialog. Zádveří je umístěno přesně na středovou osu. Ze zádveří je dále napájena rozměrná šatna a ústřední komunikační koridor stavby – s přímým průhledem do zahrady (resp. terasy). Povahu středové části nenarušuji ani další provozy, které se zde logicky vyskytuji: denní koupelna a technické zázemí (sloučené s provozem domácích prací).
Postranní ramena domu mají už ryze obytný charakter. Jižní výběžek (ten kratší) je naplněn soustavou menších pokojů – převážně dětských. Funkční homogenita je podpořena i jednotnou profilaci vnitřního prostoru. Typickým reprezentantem je favorizovaný způsob prosvětleni – okno o rozměru 2x2 m, s parapetem ve výši sedacího nábytku.
Nejdelší rameno vybíhá zcela logicky vstříc nádherným výhledům do beskydské krajiny. Pozice v přední linii je příhodně věnována prostoru pro stolování, v němž rohové okno lemuje rohovou lavici. Samotný obývací pokoj (přímo navazující na prostor pro přípravu a konzumaci jídla a pouhým nábytkem předěleny) je v tomto směru mírně upozaděný. A to i přesto, že je zdejší míra proskleni hned několikanásobná. Velké okno obkresluje celou hloubku bezprostředně sousedící terasy. Nebezpečí prohřívání je uměle potíráno mechanizovanou pergolou s polohovatelnými horizontálními žaluziemi.
Uliční část "společenského ramene" je zakončena rodičovskou zónou – tedy ložnici s vlastni šatnou a veřejně přístupnou koupelnou.
Výsledně navržená stavba představuje pomyslný manifest proti místním stavebním poměrům. Cílem je tradiční výrazivo a prokázání, že lze vyhovět soudobým požadavkům i tehdy, když se užívají historicky prověřené prostředky. Tento názor je racionálně a pragmaticky vyjádřen rozdělením stavby do tří segmentů a jednotným způsobem zastřešení. Trojice sedlových střech odkazuje zcela vědomě na historickou masku klasické vesnice. Tři kvádry, tři štíty, tři krovy = náves.
Segmentace stavby je notně podpořena vyosenou polohou jednotlivých ramen. Tento manévr není aplikován samoúčelně, ale v kontextu celkového programu domu. Zatímco na straně ulice je vytažením středového tělesa zajištěno ustájení zaparkovaných vozidel, na straně zahrady je zatažením středového objemu vytvořena příhodně zastíněná a klimaticky chráněná terasa.
Perforace obvodového pláště je činěna citlivě a decentně. S výjimkou obývacího pokoje a ústředního koridoru jsou preferována okna s klasickým parapetem (byť nestandardně poníženým na úroveň výšky sedacího nábytku). Obdobně střídmá politika je praktikována v případě fasádního řešení. Zapovězeny jsou aplikace umělých kamenů, betonových stěrek a velkoformátových keramických dílců. Prim hraje dřevo. A to jak v prostoru terasy, tak v prostoru krytého stání.